Včelař Jan Kolomý, kterého jsem v uplynulém týdnu navštívil, vypadal, jako by mu uletěly včely. Ony ale neuletěly, i s úly mu je drzý poberta zcizil za hospodářskou budovou v Jiříkově Kněžpoli. Podle Kolomého musel být zloděj, nebo lépe řečeno organizovaná skupina zlodějů, pracujících na zakázku, dobře technicky vybavena. Ke stanovišti včelstev si přinesli minimálně rozbrušovačku a další vybavení. Museli přijet nákladním autem, nebo alespoň dodávkou, jinak by tolik včelstev neodvezli. Kolomý předpokládá, že odinstalace včelstev, naložení a odvoz trvaly nejméně dvě hodiny. A toho si skutečně nikdo na tak malé obci nevšiml? Jiříkovští si často postesknou na nezaměstnanost. Nyní mají šanci si vydělat. Pokud zloděje včelstev znají, anebo je alespoň viděli, mohli by se dočkat od včelaře tučné odměny. Kdo pomůže dopadení ziskuchtivců, tomu včelař nabízí na ruku třicet tisíc korun.
Smutné je, že za poslední roky okradli Jana Kolomého už mnohokrát. Drobné krádeže už ani nehlásí. Ví, že mu ani policisté nepomohou. Podobně je na tom řada dalších včelařů v regionu. Kvůli loňskému včelímu moru a tuhé zimě včelstev není, a mnozí proto volí různé, i méně tradiční způsoby, aby založili své chovy znovu. Na to doplatil i můj soused, který měl stanoviště včelstev v Miloticích nad Opavou. Ze sedmi mu jich sebrali pobertové pět. Jak říká včelař, jen tolik, kolik jim mohlo vejít do osobního automobilu. Je to smutné, když kolega okrade kolegu. Zloději včelaři, styďte se.

ČTĚTE TAKÉ:

Odměna za vypátrání zlodějů včelstev