Dlouho jsem si neuvědomoval, jak jsou lékaři v českých veřejných nemocnicích vykořisťováni, až mi jejich akce Děkujeme odcházíme otevřela oči. Ukázalo se, že dosud nás doktoři léčili vlastně jen z vlasteneckého sentimentu, protože kromě něj už žádnou jinou motivaci zůstat doma nevidím. Dlouho se nezištně uskromňovali a zůstávali k dispozici českým pacientům, přestože v zahraničí by jim za stejnou práci zaplatili mnohonásobně víc. Upřímě se stydím, že mě chudáci museli léčit za takovou almužnu.
Pochopil jsem, že naši lékaři nejsou jen špičkoví odborníci v oblasti medicíny, ale navíc jsou také perfektně jazykově vybaveni a právě proto na ně evropské pracovní trhy čekají s otevřenou náručí. Čtyři tisíce lékařů, kteří podepsali výpověď, mě svým odhodláním přesvědčily, že mohou třeba hned od zítřka nastoupit v britských, francouzských či německých nemocnicích.
Pak se ale do toho vložili odboráři LOK a ČLK a všechno zpackali. Namísto aby dopřáli svým odcházejícím kolegům možnost pracovat za mnohonásobně vyšší platy v zahraničí, žádají odboráři po státu záruky, že se lékaři všichni do jednoho mohou vrátit na své původní místo. Pomiňme, že některé nemocnice už pracně sehnaly náhradu za děkující odcházející lékaře, a že stát takovou garanci ani dát nemůže, protože by to byl výsměch zákoníku práce. Nejhorší je, že teď to vypadá, jako kdyby lékaři vlastně ani nikdy odejít nechtěli nebo to s tou výpovědí nemysleli tak docela vážně. Nebo že by těm vzdělaným lidem došlo až teď, že bohatý západní svět pro většinu z nich lépe placenou práci nemá? Podle toho, jak odboráři rychle zařadili zpátečku to spíš vypadá, že si z nás dělali srandu už od začátku. Dokážete si ale představit, že by tak důvěryhodní a všeobecně vážení občané, jakými jsou naši lékaři, můžou také blafovat?
Já sám jsem v bohatém zahraničí už pracoval, konkrétně v Kalifornii, v Belgii a v Německu, takže mohu srovnávat nejen výši mzdy, ale také životní náklady, produktivitu práce a celkovou atmosféru ve společnosti a na pracovišti. Podobnou zkušenost bych přál zažít také našim lékařům. Upřímně jim doporučuji , aby se raději spokojili s ubohými dvěmi miliardami navíc a dál živořili doma s dvojnásobkem průměrné mzdy, než aby v daleké cizině obklopeni luxusem zmírali steskem po rodném jazyce a po domově. Dnes už dobře vím, že emigrace není pro každého, a mzda není jediný ukazatel spokojenosti.