Ještě jsme se ani nestihli vzpamatovat z vlny emocí, kterou celému světu přichystal novomanželský polibek Williama a Kate na balkóně Buckinghamského paláce, a už nám obchodní řetězce nastrkují pugety pod záminkou, že první máj je lásky čas. Obchodníci svými frázemi o lásce testují, zda nám v peněžence ještě něco zbylo. Pořád je lepší začít květen s průhlednou marketingovou strategií, která podněcuje zamilované zákazníky k utrácení, než soupeřením neonacistů a policistů o to, kdo ovládne ulice na svátek práce. Naštěstí už byla zrušena povinná adorace komunistiocké ideologie pomocí mávátek a průvodů, která ještě nedávno byla s 1. květnem spojená. Musím přiznat, že si mě příliš nezískalo ani pálení čarodějnic, protože při myšlence na skutěčné čarodějnické procesy mi běhá mráz po zádech. Nehledě na to, že v rozvojových zemích dodnes tu a tam nějakou tu domělou čarodejnici upálí. Čarodějnické pověry přinesly tolik utrpení, že mě nedokážou rozveselit ani děti skotačící kolem vatry v maskách Harryho Pottera. Z tradic na přelomu dubna a května je mi asi nejbližší stavění májek, i když příliš nerozumím podstatě tohoto zvyku, který snad také nějak souvisí s láskou. Sympatické je hlavně to, že se májky staví celá obec společně a naprosto spontánně bez peněz Evropské unie. Nic nemamítám ani proti májovému machrování s motorkami nebo plavbě po řece. Nevadí mi ani cicmání pod rozkvetlou třešní, přestože s manželkou dáváme spíš přednost ochutnávce zralých třešní.