Nezaujalo mě rozvláčné a složité vysvětlování učitelských odborářů a ministra školství na co je dobrý či proč je špatný takzvaný věkový automat, o který v této stávce šlo. Zbystřil jsem pozornost až ve chvíli, když zvídavá kamera navštívila druhou třídu základní školy, ve které se paní učitelka rozhodla vysvětlit dětem, proč vlastně ráno stávkovala.

Vysvětlit dětem podstatu stávky, které pořádně nerozumí ani většina dospělých, to je výzva, která prověří pedagogický talent každého kantora. V mládí jsem miloval vinylové desky, na kterých si Spejbl povídal s Hurvínkem o válce, výluce, koncentráku nebo nezaměstnanosti.

Po náležitém úvodním výkladu paní učitelka položila dětem otázku: „Myslíte si, že jsem vás dnes ráno nechtěla učit? Myslíte si, že jsem nechtěla pracovat?“ Těšil jsem se, že jí nějaká dětsky upřímná duše po pravdě odpoví, že v prosinci se nikomu nechce vstávat za tmy, aby byl na osm ve škole, a jestli paní učitelka tvrdí opak, tak pěkně kecá.

Nějak si už nevzpomínám, co na tu záludnou otázku řekly děti. Možná jejich odpovědi v redakci televizního zpravodajství ustřihli, ale tu ústřední myšlenku, že by se ve školách v období kolem zimního slunovratu mělo po ránu hodinu stávkovat každoročně, nemůžu dostat z hlavy. Co kdybychom zavedli kromě letního a středoevropského času také čas zimní?

Byli byste ochotni si posunout ručičky a vyspat se o hodinu déle nebo vám vstávání do tmy nevadí?