Jako daňový poplatník a řidič nestačím žasnout nad tím, jak stát velkoryse plýtvá našimi penězi a na druhé straně vymýšlí stále originálnější metody, jak nás odírat do poslední koruny. Máme vysokou daň na pohonné hmoty a kvůli tomu téměř nejdražší benzín v celé Evropě. Když dokážeme něco mimořádného a předčíme ostatní, mělo by nás to naplňovat hrdostí. Co si ale myslet o rekordu, kdy náš stát dokáže postavit z našich daní nejdražší kilometr dálnice? Abychom po našich drahých komunikacích vůbec mohli jezdit, platíme navíc silniční daň i dálniční známky, přestože většina dálnic i silnic je v hrozném stavu. Samozřejmě se mi nelíbilo, když jsem musel ze své skromné a po čertech zdaněné výplaty obětovat dvě stovky na koupi nové autolékárničky, přestože ta stará ještě měla obvazy i desinfekce v záruční době. Daleko víc mě ale naštvalo, když jsem se dočetl, že ministerstvo obrany nakupuje z mých daní jednu autolékárničku za 900 korun. Že by se farmaceutická lobby kromě ministerstva zdravotnictví rozhodla porozhlédnout také na ministerstvu dopravy a obrany? Jisté je, že my řidiči a daňoví poplatníci solíme jak mourovatí, a přesto veřejné rozpočty jedou na dluh a mnohé naše silnice stojí za houby.
A aby těch absurdit nebylo málo, máme tu novelu silničního zákona. Poslanci na návrh Stanislava Humla z Věcí veřejných zrušili značky informující o měření rychlosti obecní policií. Strážníci totiž zjistili, že když je před radarem značka, nikoho nechytnou. Všichni řidiči zde zpomalí a dodržují povolenou rychlost, takže chudák strážník pak na pokutách nic nevybere.
Pardon, ale nějak mi ušlo, co že je vlastně smyslem všech těch radarů a dopravních značek. Vybrat co nejvíc pokut, nebo zajistit bezpečnost na silnicích? Vážně je to tak hrozná chyba, že řidiči na měřených úsecích zpomalili a začali dodržovat rychlostní limity? Není to vlastně důkaz, že značky s radarem splnily svůj účel a systém funguje dobře? Opravdu chceme, aby zase začali řidiči jezdit jak dobytci a zaplatili při tom co nejvíc na pokutách? Bylo opravdu nutné novelizovat zákon jen kvůli tomu, aby strážníci mohli vyrýžovat na pokutách co nejvíc peněz?
Abych pořád jen nekritizoval: nesmírně si vážím postoje Města Krnova a Městské policie Krnov, protože dlouhodobě odmítají využívat tuto snadno zneužitelnou kompetenci a raději oželí peníze z pokut. Zatímco v jiných městech každý strážník, který zrovna nemá co dělat, může vzít radar, postavit se s ním těsně za značku konec obce a šikanovat řidiče za rychlou jízdu, v Krnově tomuto pokušení odolali. Krnovští strážníci, kteří dobrovolně přenechali měření rychlosti i pokuty za rychlost Policii ČR, mají můj respekt.
Inspiraci, kam až lze zajít v buzeraci řidičů, nám nabízí dopravní policisté v Německu. Loni mě při návratu z Holandska zastavili v Osnabrücku. Následovala dvouhodinová prohlídka auta a celé posádky. Takový filcung jsem nezažil ani na vojně, ani za bolševika na celnici. Přestože jsme nic závadného nevezli a veškeré doklady i vybavení auta jsem měl v pořádku, odebrali mi krev, moč a 500 euro jako „zálohu na pokutu“. Až po třech měsících přišel z Osnabrücku dopis, že v mých tělních tekutinách se ani při nejdůkladnějším laboratorním rozboru žádné drogy nenašly, a proto mi těch 500 euro milostivě vrátí. Naši zákonodárci mají co dohánět.