Máme svůj plácek u Horního Benešova…

Při vstupu do lesa jsme potkali maminku, třímající malého chlapce. Košík naplněný houbami ležel opodál. Hošíček, máma i táta právě pátrali po pejskovi, který se jim vysmekl a vydal se za vysokou zvěří, která pelášila přes cestu z jedné strany lesa na druhou. Nakonec se malý, bílý psík přece jen objevil, ale jen tak schlíple seděl na zadních, než se skácel k zemi.

Když jsme k němu doběhli, právě mu uštědřovaly jedovatá žihadla vosy. Museli jsme je z jeho chlupů vyndávat, samy vosy to nedokázaly. V tu chvíli už psík jenom ležel a slabě dýchal. Majitelé nelenili, naložili zvíře do auta a vyrazili do Bruntálu k veterináři.

Měli ten den, a především jejich malý synek, nadobro zkažený zážitek z houbaření. Podobně jsme na tom byli i my, nemohli jsme se soustředit, stále jsme před sebou viděli bezvládně ležící, vosím jedem přiotrávené zvíře. Nedalo mi to, obvolal jsem veterináře, abych zvěděl, co se s nebohým psíkem stalo.

Byl to bruntálský veterinář Aleš Jurovic, který vnesl do mé duše konečně klid. Konstatoval, že majitelé k němu pejska dovezli a že se ho podařilo zachránit.

Z příběhu plyne poučení: při návštěvě lesa pozor na vosy, které jsou obvykle usídleny v zemi, a tak je na jejich hnízdo snadné šlápnout a dočkat se nemilého zážitku v podobě otravy. S vosami jsou problémy i mimo les. Jsou velmi nebezpečné, varují rovněž hasiči, které letos hojně bodavý hmyz zaměstnává.