Začátek roku mi vždy připadá nějaký šedý, smutný a špinavý. A když se k tomu přidá obleva, je ten dojem zpečetěn, ještě přibude dojem, že je to začátek pořádně pokálený. Na chodnících a trávnících zpod tajícího sněhu raší psí hovínka.

Vánoční stromy zmizí z náměstí i z obývacích pokojů, nyní se vrší odkopnuté a nepotřebné okolo kontejnerů. Pracovníci technických služeb sundají vánoční výzdobu ze sloupů, z šíjí městských cest zmizí šperky komet, hvězd a zvonků. Novoroční předsevzetí rychle berou za své, zato získaných kil se zbavit nejde. Tatam je i sváteční atmosféra a rodinná pohoda. V práci je kupa nových úkolů a povinností. A nebe je šedé, slunce kdesi zalezlé.

A k tomu se ještě přidá zpráva, že v Bruntále zemřel Jirka, co kdysi dělal našeho redakčního kamelota, když jsme ještě noviny prodávali tímto způsobem. Bylo mu něco přes třicet. Sice měl zdravotní hendikep, ale přes to všechno prodával ze všech nejvíc. Jeho píli, elán a pracovitost by mu mohli závidět mnozí zdraví. Jezdil po městě na kole trojkolce a halasně zdravil známé. Už nám nezamává, už je na jiné cestě.