Na zasedání krnovského zastupitelstva se několik občanů i politiků vyjařovalo k novým cyklistickým stezkám. Je to pro Krnov úplná novinka, takže mnozí na ni koukáme s nedůvěrou. Chodci, cyklisté i motoristé si teprve za pochodu ujasňují, jak to vlastně má všechno fungovat. Zatímco se na zastupitelstvu hromadily náměty pro dopravní komisi, já jsem v duchu vzpomínal na své cyklistické i pěší výlety po holandských městech a obcích, ze kterých lautr rovina udělala pravlast cyklostezek. Jako cyklista jsem si v Holandsku nemohl vynachválit, že se s kolem dostanu naprosto všude a komfortně. Potkával jsem na legračních kolech bez přehazovačky sportovce, babičky, děti i policisty.
V Holandsku jezdili na kole do práce dělníci v montérkách i úředníci a bankéři, kteří svůj černý oblek s kravatou doladili decentní oranžovou přilbou a na nosič si připevnili aktovku z krokodýlí kůže. Žasnul jsem nad symbiózou chodců, cyklistů, motoristů a lodníků, která funguje naprosto spontánně. Nechápal jsem, proč by to podobně nemohlo fungovat také u nás.
Zatímco v Holandsku dokážou nacpat do každé ulice vedle sebe chodník, silnici, cyklostezku, stromořadí, trávník, květináč, sochu, vodní kanál a ještě pár parkovacích míst, u nás na stějně široké a stejně frekventované ulici máme sotva chodník, cyklostezku a vozovku. Proč to u nás nemůže fungovat taky tak jsem si uvědomil, když jsem procházel Holandskem pěšky. Pro chodce není snadné si zvyknout, že na červeném povrchu nemá co dělat, takže mě několikrát málem přejelo kolo.
Zatímco u nás překáží všudypřítomné obrubníky, v Nizozemí plném cyklostezek s nájezdy zase není těžké skončit mezi auty. Zatímco Holanďané se ve svém cyklistickém ráji učili chápat komplikovaný systém psaných i nepsaných pravidel od mateřské školy, u nás paní učitelky odbyly dopravní výchovu semaforem a přechodem pro chodce.
A jak to tedy vypadá v Krnově? Na zastupitelstvu se například probírala situace na SPC, kde cyklisté zábradlí využívají jako stojan na kola. Když si zamknou svůj dopravní prostředek k zábradlí a odskočí si nakoupit do sousední Hrušky, ostatní cyklisté musí jejich kola objíždět a motají se i tam, kde s kolem nemají co dělat.
Dost mě mrzí, že se plno zásadních věcí nediskutovalo v době, kdy cyklostezka existovala jen na papíře. Například patří cyklista spíš k autům nebo mezi chodce?
Motoristé a cyklisté jsou na sebe zvyklí, sdíleli společné komunikace nejméně posledních sto let, zatímco cyklisté a chodci teprve složitě budou k sobě hledat cestu ve společném prostoru, oddělení od aut obrubníkem. Srážka cyklisty s chodcem nejspíš nebude mít tak drastické následky jako srážka cyklisty s autem, ale určitě existuje více variant řešení, které stály za diskusi, když už to stálo tolik peněz. Naučí se děti, že jim na červeném povrchu hrozí nebezpečí, když to dělá problémy i dospělým?
Další otazníky se vznáší nad meteriálem. Opravdu bylo nutné dělat cyklostezku dlážděnou? Stačí jedna rozbitá, rozviklaná nebo křivě uložená kostka, a ostatní se k ní brzy přidají. Po asfaltu by se dobře jezdilo i lidem na kolečkových bruslích, kteří si na drncajících kostkách moc komfortu neužijí. Budou v zimě cyklostezky stejně kluzké jako dlážděné chodníky? Opravdu by se nenašlo místo na pár stromů? Uvědomil si někdo, že na Opavské ulici přišli motoristé o odstavný pruh a tím pádem i množství obchodů o zákazníky v autech?
Nechci cyklostezku shazovat, dokud se její klady a zápory neprokážou v praxi naplno, ale mám dojem, že podobná diskuse se měla vést už dlouho před tím, než se poprvé koplo do země.
