Rozzářené dětské oči dvanáctiletého klučíka, narozeniny šestnáctileté dívenky a pár kaček od cesty přivedly Jiřího Ludwiga na tři měsíce do vězení. Věděl, že dívce ještě není osmnáct, ale nemohl tušit, že má latentní tetanii a alkohol může bezprostředně ohrozit její život. To nevěděla ani samotná dívka. Jsou tři měsíce za mřížemi mírný, nebo příliš tvrdý trest? To opravdu nevím, ale zajímalo by mě, jak se jednou budou cítit děti, které při svých experimentech s alkoholem přivedly chudáka bezdomovce na lavici obžalovaných. Bude je hryzat svědomí?

Teď už to snad můžu prásknout, ale ani já jsem nečekal do osmnácti, abych si vyzkoušel účinky ethanolu na lidský organismus a psychiku. S bráchou jsme dostávali slivovici na cukru jako medicínu už jako děti, když nás bolelo bříško, a ochutnávat rodičům za zády jejich lihoviny jsme začali už dlouho před tím, než jsme dostali občanský průkaz. A když jsme byli s gymnáziem na školním výletě v Praze, byl jsem to já, kdo vybral od spolužáků po desetikačce a vydal se do večerky pro láhev. Tvářil jsem se na prodavačku jako největší suverén, když jsem v šestnácti kupoval láhev griotky.

Jsem hrdý na to, že jsem si na ilegální nákup chlastíku nikdy nezjednal dospělého prostředníka. Na ubytovně jsme s rozjařenými spolužáky při rituálním odšroubování uzávěru dělali takový bugr, že k nám na pokoj bez klepání vtrhl třídní profesor Mikulenka, flašku vyhmátl a vylil ji do umyvadla dříve, než jsme stačili ochutnat.

Vzal jsem tenkrát všechno na sebe, aby prodavačka, kterou jsem obelstil svými dospěláckými manýry, ani spolužáci neměli průšvih. Mikulenka mi promluvil do duše tak vážně, že si to pamatuji dodnes. Zůstalo to mezi námi, netahal do toho rodiče, esenbáky ani školu. Budou děti z Vrbna jednou vzpomínat na své alkoholové průšvihy stejně vesele jako dnes já na své? A jakou máte první zkušenost s alkoholem vy? Můžeme to probrat na bruntalskydenik.cz