Na Den veteránů vystoupil v televizi Jaroslav Kulíšek z Krnova, který byl 29. října povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Jako veterán čtyř mírových misí vysvětlil veřejnosti, proč voják placený z peněz daňových poplatníků není žoldák, ale státní zaměstnanec vázaný vojenskou přísahou.

„Nedorozumění je v představě, že každý voják, který bere peníze, je automaticky žoldákem. Žoldák je voják na volné noze, který nemá loajalitu k žádnému státu. Žoldák bojuje čistě za peníze, a je mu jedno, jaké cíle a idee ten boj sleduje. Jeho jediným zájmem je dostat svůj žold,“ řekl veterán z Krnova.

Jak aplikovat Kulíškovu definici na absolventy základní vojenské služby? Byli žoldáci, když v armádě brali 120 korun měsíčně? Nebo byli státní zaměstnanci, když přísahali věrnost pracujícímu lidu vedenému KSČ? Sice přísahali, ale záviděli kamarádům s modrou knížkou, kteří byli té ostudy ušetřeni. Jen hrstka jehovistů měla odvahu vojenskou službu odmítnout. Tvrďáci zkoušeli sebezmrzačení a slaboši simulovali. Rodiče branců podpláceli lékaře.

Armádní politruci byli placení za vymývání mozků frázemi o agresorech z NATO a neomylnosti sovětského komunistického režimu.

Vojáci, kteří tohle přetrpěli, nejsou veteráni ani žoldáci. Plnili vazalskou povinnost.

Zdenek Jeník a Petr Strnadel se 17. listopadu podělili s návštěvníky  klubu Kofola o své vzpomínky na události před třiceti lety.
V Krnově svolali demonstraci na náměstí, komunisté se ji pokusili převzít