Je dobře, když si celá půlka českého národa přeje změnu na Hradě, zatímco druhá polovina preferuje zachování kontinuity? Já jsem si tyto otázky položil při sčítání hlasů, když jsme do posledních minut zůstali napnutí, zda se voličská přízeň nakloní na jednu, nebo na druhou stranu.
Uvědomil jsem si, že třeba voliči v Rusku vědí už dnes, že letošní prezidentské volby vyhraje Putin. A stoprocentní jistotu prohry mají půl roku před volbami Putinovi protikandidáti a oponenti.
Než zažít ruskou jednotu, to raději hezky česky rozdělenou společnost se dvěma póly Zemana a Nezemana. Sledoval jsem poctivě také předvolební debaty. Miloš Zeman v nich proklamoval, že v novém funkčním období bude šetřit svými slovními šrapnely.
Možná je to nemoc z povolání, ale po oznámení volebních výsledků jsem čekal jen na to, zda Miloš Zeman v děkovačce voličům zmíní oblíbené téma: novináře.
Tušení mě nezklamalo. V Zemanově vítězném projevu jsme z prezidentských úst opět slyšeli slova pitomec, novinář a nižší inteligence v jedné větě. Inteligentní novinář Jiří Ovčáček tyto kontroverzní bonmoty diplomaticky přešel bez komentáře, protože není pitomec.
Navrch jsme se od staronového prezidenta dozvěděli, že ostřílený redaktor České televize Vladimír Keblúšek má hlas jako mutant, a zaznělo i poděkování novinářům tuneláře Bakaly za položené otázky. Prozemanovští novináři si to vyložili, že teď už se může všechno.
O chvíli později slovně i fyzicky napadli jiné žurnalisty ze Seznamu, Novy a iDnes. Záminkou bylo, že novinář Parlamentních listů Milan Rokytka ve štábu Miloše Zemana slavil tak, až mu museli volat záchranku. „Já jsem taky novinář, ale ne takovýto ubožák,“ řval agresivní muž na jiné kolegy, co neuposlechli jeho příkazů a natáčeli si, co potřebovali.
Následoval box, rozbíjení kamer a vulgarismy. Prostě scény, jaké jsme dřív znali jen z Ruska.
