Už Zdeněk Svěrák Vratnými lahvemi varoval, že klasická pracovní místa zmizí. Na nádražích skončily pokladní i hradlaři. Rudné doly už v Horním Benešově nejsou.

Zkrachovaly krnovské textilky i Varhany. Kvůli obchodům na internetu se prodejny neuživí. Počítače a umělá inteligence brzy nahradí řidiče i tlumočníky.

Češi jsou v pohodě. Mají nejnižší nezaměstnanost. Na jednoho uchazeče připadají dvě volná pracovní místa. To svádí úředníky i politiky vidět v nezaměstnaných zahálčivé parazity a přistupovat k nim stylem „kdo nepracuje, ať nejí“.

O podporu můžete přijít nezaměstnaný, který nemá žaludek otravovat lidi z callcentra, odmítne dělat šmejda podomního prodeje nebo trávit každý den dvě hodiny dojížděním do špatně placené práce.

Padesátníci na vrcholu kariéry se modlí, ať jim práce vydrží do důchodu. „Třesu se strachy před přízraky, že jednou ze mě bude taky důchodce,“ zpíval Karel Kryl. Zemřel v padesáti. Pro jistotu.