Připomínat si osvobození Prahy je správné. Byla to heroická tečka za světovou válkou i za nenáviděným Protektorátem. Svou kapitolu v tomto příběhu napsali Sověti, Američané, odbojáři i obyčejní Pražané.

Po zániku Sovětského svazu už nemáme potřebu historické události personifikovat do konkrétního maršála v nadživotní velikosti. Zastupitelé vypíšou soutěž na univerzálnější památník osvobození Prahy. Pozdě, ale přece.

Krnovští zastupitelé svého „Koněva“ vyřešili hned po sametové revoluci. Betonový „Památník hrdinů sovětské armády“ s datem osvobození Krnova 6. května 1945 vznikl v sedmdesátých letech. Veřejnost ho vnímala jako symbol normalizace. Krnované při povinných rituálech u památníku předstírali družbu se sovětskou posádkou.

V dubnu 1992 město vyzvalo výtvarníky a sochaře, aby navrhli nový univerzální „Památník obětem válek a násilí“. Krnovští komunisté kromě protestní petice a článků do Naší pravdy psali rozhořčené dopisy i na ruský konzulát.

Dnes má Krnov památník, u kterého se v únoru připomínají oběti komunismu, v květnu osvobození města a v říjnu den české státnosti. Je to tentýž univerzální památník, u kterého 17. listopadu hořely svíčky za oběti násilí. Za studenty zmlácené na Národní třídě 1989 i za ty z protinacistické demonstrace 1939.