Argumenty zastánců ani odpůrců větrné energetiky mě nepřekvapily. Obavy 
z hluku, stroboskopického efektu, odpadávajícího ledu, rušení signálu, znehodnocení krajiny, znechucených turistů nebo zraněných ptáků se opakují u každého takového projektu.

A opakují se i argumenty, kterými investoři obavy vyvracejí.

Co mě ale opravdu zaskočilo, byla minimální účast veřejnosti, která se v případě realizace tohoto projektu bude po zbytek života koukat na větrníky nad Osoblažskem. Na veřejné projednávání do Dívčího Hradu dorazila jen hrstka místních a pár přespolních.

Přestože pan starosta zval občany v rozhlase i na veřejném zasedání zastupitelstva a vyvěsil pozvánku na úřední desce, většina občanů zůstala pasivně doma.

Opravdu je jim lhostejné, že jednou nebudou nejvýraznější dominantou jejich domova poetické věže kostelíčků, ale 140 metrů vysoké stožáry, které i s vrtulí dosáhnou 190 metrů, což je výška mrakodrapu? Nemají obavy, zda zástupci malé obce při jednání s protřelým nadnárodním investorem prosadí dostatečné kompenzace?

Investor bez podpory místních si své peníze a know-how může strčit za klobouk. Doufejme, že to zastupitelé vědí a neprodají svou krajinu lacino.