Příběhy biskupa Josefa Martina Nathana (1867–1947) a cestovatele Convalla Spatziera (1847–1903) jsou podle mě velmi inspirativní.

Nathan, kterého si připomeneme v 18 hodin na Cvilíně, procházel dějinami v českém, německém i polském prostředí. Navzdory tomu, že éra válek a vypjatého nacionalismu přichystala Nathanovi obzvlášť těžké zkoušky, obstál v nich se ctí.

Bůh mu totiž dal do vínku kromě víry také jazykové, diplomatické a organizační schopnosti. Navrch přidal budovatelské vizionářství a soucit s bližními. V Branicích díky němu vznikla největší a nejmodernější léčebna své doby – Městečko milosrdenství.

Zůstala po něm i spousta nových kostelů, kaplí a různých zařízení pro sociálně potřebné. Ve vyprávění o Nathanovi nesmí chybět dramatická cesta krnovské madony z kláštera salvatoriánů na Cvilíně do koncentračního tábora Dachau.

Obdivuhodný čin vykonal koncem války, když vyjednal několikahodinové příměří na evakuaci 600 pacientů z vybombardované léčebny do bezpečí na Šumpersko.

Krnovský rodák Convall Spatzier nám zanechal živé dědictví: strom ginkgo. Kdybych měl vyjmenovat, čím vším se Spatzier zabýval, určitě něco zapomenu. Cestovatel, sběratel, vzdělanec, chemik, lékárník, turista, historik, muzejník, přírodovědec, farmaceut, autor odborných článků, krnovský patriot a kdovíco ještě. 


O tom, v jak vybrané společnosti se Spatzier pohyboval, svědčí jeho blízké přátelství s vynálezcem žárovky a gramofonu Thomasem Alvou Edisonem. Kromě známé cesty do Číny a Japonska navštívil i Řecko, Norsko a Švédsko, procestoval Malou Asii i Spojené státy, kde přednášel na na univerzitě v New Yorku.

V roce 1890 byl Spatzier zvolen do krnovského zastupitelstva a byl pověřen vedením stavebního oboru. Pod jeho vedením byla dokončena regulace řeky a postaveny tři mosty. Připravoval stavbu nové radnice, má zásluhy na zavedení elektrického osvětlení i na vytvoření moderního plánu města. Krnovskému muzeu odkázal většinu svých sbírek.

Proč na naše uznání musel čekat tak dlouho?