Dobrá otázka. Proč se někdo stydí za svůj podíl na zločinném režimu a jiný ne? Jak fungovala společnost do konce roku 1989?
Občané se dělili se do čtyř hlavních kategorií. Tou první byli disidenti, kteří dokázali své názory říkat nahlas. Byli systematicky zastrašovaní a pronásledovaní. Sáhli si na dno svých sil.
Druhou skupinou byli zastrašení slušní lidé. Díky informacím Svobodné Evropy si drželi kritický odstup od komunistické propagandy. Věděli, že proti sovětským tankům nic nezmůžeme. Báli se podepsat Chartu nebo Několik vět, ale současně jim svědomí bránilo vstoupit do strany a bonzovat. Nakonec si někteří slušní lidé se studem a sebezapřením stranickou legitimaci pořídili, aby ochránili děti a směli vykonávat svou profesi.
Třetí skupinu tvořili bezcharakterní komunistické svině. Estébáci, stalinisté, bolševici, udavači, milicionáři.
Čtvrtou kategorií byli prosťáčci odtržení od reality. Byli spokojení ve svém omezeném světě. Nevěděli, kdo je to Josef Urválek ani jak ochranný dohled pošlapává základní lidská práva. Neměli problém vstoupit do komunistické strany, když je to běžná součást kariéry.
