Lesní správa Město Albrechtice před pěti lety jako první pocítila apokalyptický rozsah kůrovcové kalamity. Během pár měsíců zmizely smrčiny, do kterých desítky let jezdili ornitologové monitorovat lesní druhy ptactva.

Najednou je všechno pryč. Lesy i ptáci. Logicky. Po sto letech na tisících hektarů lesy prostě zmizely. Nahradil je úplně jiný ekosystém. Zpočátku byl pohled na šedé holiny bez jediného ptáčka či stromu hrozný. Nicméně život se v přírodě přizpůsobí novým podmínkám až neuvěřitelně rychle. Ať už jde o stromky vysazené člověkem v rámci zalesňování nebo samovolnou obnovu lesa nálety, holá místa rychle mizí. Za deset let tu budeme mít plně funkční ekosystém s velkou druhovou rozmanitostí ptáků, hmyzu i vegetace. Bývalé lesy si už dnes oblíbili kalousi, což je sova typická pro zemědělskou krajinu.

Je to až taková tragédie, když jsme přišli jsme o stejnověké smrkové monokultury, kde kromě jehličí na zemi už není skoro nic? Tragédie to samozřejmě byla z ekonomického hlediska. Ale z hlediska přírodovědce? Ptačí druhy ve zdravém smrkovém lese se dají spočítal na prstech. Bude to trvat, a možná se toho už nezažijeme, ale v našem okolí vznikne daleko pestřejší a rozmanitější les, než jaký byl ten před kůrovcem. Ornitologové napočítají několikanásobně více druhů.

Obnova lesů je nastartovaná dobrým směrem. Na holinách nedošlo k velkým nevratným průšvihům typu sesuv půdy nebo extrémní eroze. Pro oko výletníka lokality po kůrovcové těžbě nejsou nic příjemného. Zkušenost z Tater zpustošených vichřicí nám dává naději, že to dopadne dobře. Lesy, které sežral kůrovec, stejně byly jen uměle vytvořená pole na pěstování dřeva. Byly založeny v době, kdy se všichni zbláznili do smrku. Dnes už i nejzabedněnějším lesníkům došlo, že v nižších nadmořských výškách prostě nemůžou sázet sto procent smrku. Z tohoto pohledu byl kůrovec lidstvu prospěšný.