„Aby při vyslovení slova Zátor neběhal mráz po zádech,“ popřál čtenářům svého otevřeného dopisu náměstek primátora Opavy Michal Jedlička. Tímto rčením Opavané reflektují fakt, že Zátor zpustošil roku 1996 Zátoráček a pak v červenci 1997 ještě řeka Opava.
Jedlička jako statutární zástupce Opavy a lídr KDU-ČSL také napsal: „Ptám se i za krnovské, za zátorské a za další, vás novoheřminovských: Kam chodíte pro to sobectví, s nímž brzdíte každý další jednotlivý krok pro protipovodňovou ochranu našich měst a vesnic?“ 

Dva Krnované šli po trase hladového pochodu Hungermarsch.
Dva Krnované šli po trase hladového pochodu Hungermarsch

Marian Jurečka spolustraníkovi Jedličkovi jistě potvrdí, že v Nových Heřminovech existuje široké spektrum názorů. Jako ministr zemědělství Jurečka navštívil heřminovské občany, kteří přehradu podporují. Jedlička se prezentuje jako protipovodňový politik. Na rozdíl od ministra Jurečky, hejtmana Vondráka nebo starosty Krnova ale názory heřminovských nezná, protože s nimi nikdy nejednal. Cítí ale mandát jménem krnovských a zátorských paušálně novoheřminovským vpálit cejch sobectví. Jeho princip kolektivní viny nerozlišuje jak kdo hlasoval v referendu o heřminovské přehradě, kdo byl tehdy volič, nevolič nebo dítě. Hanlivý vzkaz skupině občanů definované jen bydlištěm je extremismus.

Občané z Vávrovic definitivně odmítli protipovodňové valy. Jiní nechtěli nádrž v Košeticích. Nové Heřminovy jen učinily státu svou obchodní nabídku: žádají za toleranci přehrady konkrétní kompenzace. Je sobectvím hájit své zájmy v mezích zákona?