Příběh přenesl diváky do protektorátu, kde všechny horolezce čekal buď povolávací rozkaz do wehrmachtu, nebo nucené práce a totální nasazení. Podle toho, zda mluvili česky, nebo německy. Dostali státní pozvánku, kterou nelze odmítnout.

Anebo ano?

Legendární pískovcový lezec Joska Smítka to dokázal. Než pracovat pro Hitlera, raději z totálního nasazení utekl. Pak se s pomocí kamarádů v létě i v zimě skrýval v pískovcových věžích, kde adrenalin z prozrazení kombinoval s adrenalinem prvovýstupů.

Zdokumentovaných prvovýstupů má na svém kontě 108.

Na Smítkovu hlavu byla vypsána odměna, takže ho honili nejen němečtí nacisté, ale i čeští četníci a kolaboranti. Někdy se odvážil i domů nebo do města. Pronásledovatelům unikl v dešti výstřelů skokem do šestimetrové hloubky, jindy se vysmekl četníkům, když ho vedli přes náměstí, nebo se při pauze mezi výslechy protáhl záchodovým okýnkem a slezl světlíkem čtyřpatrové budovy.

Popravili ho v koncentračním táboře Terezín pár týdnů před koncem války.

Vedle mayovek, verneovek a foglarovek patří k nejdůležitějším knížkám mého mládí Kamarád ze skal. Vyšla v roce 1959. Autor Josef Štyrsa osobně hovořil s příbuznými a kamarády Josky Smítky. Líčil ho jako průkopníka čistého lezení, který z horolezeckých cest kradl jisticí kruhy a skoby, aby soupeřům dokázal, že to jde přelézt i bez nich, jen s chytrým zakládáním uzlů a smyček do spár.

Patřil k první generaci lezců, kteří svěřili svůj život konopným lanům bez úvazků a bez přileb. Přestože horolezecká klasifikace tehdy měla jen sedm stupňů obtížnosti, Smítka lezl šílené cesty až VIIc. Vytloukl všechny vrcholové slaňovací kruhy a přemístil je do stěn, aby lana nedrásala měkký pískovec.

Tento Smítkův systém funguje dodnes.

Joska Smítka i další horolezci si zvolili cestu dobrodružství. Patřil k ní odpor k německé okupaci a plánování sabotáží stejně jako sport, hrdost a potlačený pud sebezáchovy. Právě mi došlo, že hrdina – až idol – mého dospívání byl nejen frajer a svobodomyslný Kamarád ze skal, ale také hazardér a magor.