V hlavní roli byla rodina Věry Blehové, kterou její sousedi v Jindřichově znají pod dívčím jménem Rykrová.

Věrka nám názorně ukázala, že zubní kartáčky jsou zbytečná změkčilost a každodenní mytí nebo výměna prádla jsou dobré leda tak pro navoněné slečinky a fintily.

Musím uznat, že mě její asketická filozofie zaujala. Zvlášť když jsem viděl zoufalství v očích čistotných Pražanů s průjmem, kteří prožívali hygienický šok ve frontách na cisterny a balenou vodu.

Mnozí si uvědomili, jak je naše civilizace zranitelná i bez útoku teroristů.

My na Krnovsku jsme podobnou zkušeností prošli během povodní v roce 1997, když jsme na několik dní zůstali bez pitné vody, bez proudu, bez telefonu, bez informací z televize, bez obchodů a bez průjezdných komunikací. Pocítili jsme závislost na technologiích, které se můžou totálně zhroutit.

Možná by nebylo od věci dopřát školákům nejen lyžáky a kroužky, ale také kurzy přežití. A určitě neuškodí pořídit si do každé domácnosti zásoby trvanlivého jídla, pitné vody a vařič s palivem. Aspoň do té doby, než se někdo odhodlá realizovat protipovodňové úpravy a ohrázování řeky.