Proto ministerstvo zemědělství v roce 2011 začalo nové sady prvních pět let dotovat. Dotace byly tak velkorysé, že se pole i louky na Krnovsku pokryly stromečky. Jablůňky najednou rostly i tam, kde sady nikdy nebyly. Dotovaní sadaři k zisku nepotřebují dobré přírodní podmínky, ale dobře vyplněné formuláře.
Městský sad v Krnově
Fotogalerie: Městský sad v Krnově
Sadaření předstírali i spekulanti, kteří stromky nechali uschnout bez zalévání nebo sežrat zvěří. Zkušení zemědělci o nové sady sice pečovali, ale po skončení pětiletého dotačního období stromy často vytrhali, aniž sklidili jediné jablko. Potřebovali pozemky uvolnit na čerpání jiných dotací.
Máme štěstí, že to tak dopadlo. Kdyby obrovské dotované sady začaly plodit, extrémní přebytek ovoce by rozvrátil tržní prostředí.
Dotace zajistily práci množírnám stromků i výrobcům pletiva. Úředníkům a politikům sady daly iluzi, že přerozdělováním daní prospěli ekologii.
Genofondový sad v Krnově
Fotogalerie: Genofondový sad v Krnově
Krnovany dotační horor motivoval, aby diletantům z ministerstva předvedli skutečně ekologický sad. Spolek Slezské odrůdy ve spolupráci s dobrovolníky v listopadu vysadil veřejný městský sad starých odrůd. Kdo neumře, za sto let se může přesvědčit, že vysokokmenný sad stále plodí.
