Nezaškodí si v těchto dnech připomenout slova největšího z Čechů, národního génia Járy Cimrmana: „Pochválit někoho není žádný kumšt. Horší je, máme-li k partnerovi kritické výhrady. To už málokdo dokáže povědět tak, aby se milovaná bytost nezhroutila."

Tento Cimrmanův odkaz letos bezezbytku naplnili činy Miloš Zeman, Bohuslav Sobotka i Krnované, kteří milované Číně vzkázali citlivě, diplomaticky a přitom srozumitelně, že by se měla zamyslet nad svou politikou v Tibetu.

Když nám čínské velvyslanectví pohrozilo sankcemi kvůli setkání politiků s tibetským dalajlámou, Zeman se Sobotkou sepsali prohlášení, že šlo o jejich osobní aktivitu a stát s tím nemá nic společného. To aby se chudák Čína z toho reinkarnovaného nositele Nobelovy ceny nehroutila.

Sobotka se Zemanem se zdánlivě vůči Číně zachovali jako lokajové, ale současně jí vyslali jasný vzkaz, co si o tématu Tibetu Češi myslí doopravdy.

Zeman se Sobotkou vzápětí udělili vysoké státní vyznamenání muzikálovému pěvci Danielu Hůlkovi, který je nejen Drákula, ale také známý kritik čínské okupace Tibetu. Aktivista Hůlka otevřeně hovoří o genocidě Tibeťanů. Při přechodu Himálají v roce 2004 se Hůlka rozhodl překročit hranice z Nepálu do Tibetu, aby o tom útlaku natočil dokumentární film.

Nakonec z toho sešlo, protože Hůlka vízum do Tibetu nedostal s odůvodněním, že je nepřítelem čínského lidu.

Vyznamenání Hůlky natruc Číně bylo pro Zemana se Sobotkou tak důležité gesto, že už medaile nezbyla na úctyhodného pána, který jako dítě přežil Osvětim.

V březnu Krnované na radnici vyvěsili tibetskou vlajku jako přátelsky vlídné upozornění čínským partnerům, že jsme solidární s Tibeťany, kteří trpí porušováním lidských práv.

V říjnu Dechový orchestr mladých Krnov v čele s krnovským místarostou Michalem Brunclíkem (ČSSD) odjel do Pekingu ujistit čínské partnery, že Krnov nechce zpochybnit územní celistvost Číny, ale spojit národy hudbou.

Snad Číňané pochopili tuto ryze českou a cimrmanovsky rafinovanou kritiku.