Kamarád při odchodu z jídelny vykřikl: „Kdo bude první na hřišti, dostane stovku!“.

Všichni jsme běželi po schodech na dvůr jak pitomci. Na hřišti se zadýchaný vítěz obrátil na vyhlašovatele závodu, který slíbil finanční odměnu: „Jsem první, tak naval kilo.“ Dotyčný vtipálek mu místo vyplacení výhry odpověděl: „Hahaha, dostaneš stovku, ale neřeklo se kdy a od koho. To jsem vás nachytal!“.

Nebyl jsem sice u toho, ale nepochybuji, že nejrychlejší spolužák, co byl na hřišti první, v dalším životě při úplně jiné příležitosti od někoho dostal stovku, čímž se stvrdila pravdomluvnost šibala.

Na tuto historku jsem si vzpomněl, když Miloš Zeman veřejně a vážně národu oznámil, že až bude znovu kandidovat na prezidenta, nepovede žádnou kampaň, protože za něj mluví jeho práce. V současnosti vychází kniha rozhovorů s hlavou státu a Miloš Zeman objíždí jeden kraj za druhým, takže to kampaň trochu připomíná.

Může to ale být i shoda náhod, že se mu takové události seběhly v diáři zrovna před prezidentskými volbami.

Co si ale myslet o faktu, že na voliče Zemanova tvář kouká z billboardů a je provázena heslem „Zeman znovu 2018“? Já bych na ty billboardy nejraději dopsal dovětek: „Hahaha, slíbil jsem, že nepovedu kampaň, ale neřeklo se, že ji za mě nesmí vést spolek Přátelé Miloše Zemana! Mynář, Srp, Ovčáček ani Nejedlý o kampani nic neříkali. To jsem vás nachytal!“

Můj spolužák šibal ze čtvrté třídy mezitím dospěl. Dnes je mu padesát a je to vážený občan. Umí rozlišovat, že podobné vtípky a nachytávky může dělat doma svým dětem nebo občas napálit partu kamarádů recesistů v hospodě, ale když něco ve vší vážnosti prohlásí veřejně, snaží se to formulovat srozumitelně a pak je věcí cti, aby dostál svému slovu.

Podle mě se takto chová čestný člověk.

Miluji western Pro hrst dolarů, protože na Divokém západě musí i záporný padouch splnit své sliby, pokud chce, aby si ho jeho pistolnická banda vážila jako čestného pravdomluvného šéfa: „Vážně jsem slíbil, že tě nezabiju? Tak to se nedá nic dělat. Chorche, odpráskni ho místo mě.“