Při pohledu na autoveterány se mi vybavil příběh bohatého Němce Floriana Schmidta a chudého Čecha Bruna Sojky. Byli nejslavnějšími automobilovými závodníky své doby. Byli soupeři, kolegové i kamarádi.

Krnovskou továrnu na vlněné zboží Florian Schmidt a synové známe jako Karnolu. Továrnický synek Florian Schmidt neměl o peníze nouzi.

Historický snímek z běžného každodenního života v Karnole z let, když ještě byla v plném provozu.Zdroj: Deník / František KubaHistorický snímek z běžného každodenního života v Karnole z let, když ještě byla v plném provozu.Autor: Deník / František Kuba

Mohl si na každou sezonu pořídit nové auto. Bruno Sojka sice nebyl proletář, jeho rodina měla statek, ale proti Schmidtovi byl chuďas. Oba Bůh obdařil řidičským talentem a touhou vyhrávat. Zatímco Sojka dřel v dílnách, aby z ojetin poskládal závodní auto, Florian Schmidt čelil úpěnlivému naléhání příbuzných, ať se vykašle na závodění a stará se jen o výrobu textilu.

Němec Florian měl na závodění málo času a Čech Bruno málo peněz. Jak to dopadlo? Schmidt v letech 1928 až 1937 sbíral vavřínové věnce na nejprestižnějších závodech. Srdcař Sojka ve starém autě z druhé ruky se mu držel za patami promyšleným stylem jízdy, ale sbíral nanejvýš třetí místa.

Svět obdivoval, jak plebejský Sojka odvážnou jízdou kompenzuje nedostatky svých vozů, takže byl miláčkem publika stejně jako vítězové. Sojka a Schmidt byli stejnými legendami jako Eliška Junková či Pierr Veyron.

V období nacismu se Florian Schmidt možná z přesvědčení, možná kvůli byznysu, stal členem Hitlerovy NSDAP. Tím se připravil o místo v síni slávy. Z východní fronty se do Krnova vrátil jako zlomená troska. V kostele hledal rozhřešení a odpuštění. Po Bruno Sojkovi nám zbyla Sojkova zatáčka na Ecce Homo. Zabil se tam v monopostu Tatra v roce 1951.

Formule Bugatti, jakými se kolem roku 1930 proháněli Florian Schmidt, Bruno Sojka, Eliška Junková i Pierre Veyron.
Krnovský Florian Schmidt je velká legenda automobilismu