Nevím jak to na středních školách chodí dnes, ale já jsem ještě zažil profesora, který příliš nalíčené spolužačky vyhazoval z hodin matematiky, ať se nevrací dřív, než si make–up někde na toaletách umyjí. Asi ho příliš zvýrazněné dívčí tváře odváděly od myšlenek na kuželosečky, rovnice a integrály. A že by si někdo z nás v té době dovolil navrhnout, že se před focením na maturitní tablo necháme celí pomalovat ? Tak kreativní nápad by v šedivých osmdesátých letech každému autocenzura vyhnala z hlavy dřív než by ho stačil vyslovit nahlas. Mě před maturitou odchytil jistý konzervativní pedagog a důrazně mi nařídil návštěvu holiče před focením na tablo, abych svými dlouhými vlasy pět centimetrů přes límec ve výkladní skříni nepobuřoval spořádané kolemjdoucí občany a nepodrýval svým rebelským účesem dobrou pověst našeho slovutného vzdělávacího ústavu. Chtěl jsem se ho zeptat, zda už věda prokázala souvislost mezi délkou vlasů a schopností se vzdělávat, ale spolkl jsem to.
Tak jako teplákoví mágové Nightwork při přebírání Andělů poděkovali osmdesátým letům za jejich úžasnou estetiku, já bych touto cestou chtěl poděkovat MTV za to, že díky jejich osvětovým pořadům se už ani středoškolští profesoři na maloměstě nezhroutí z makeupů, náušnic v nose, tetování, henny, dredů a pomalovaných maturantů.
