Pozdrav z Prahy psaný azbukou doručili 21. srpna 1968

Ti, kdo nemají z 21. srpna 1968 osobní vzpomínky, prožívají okupaci společně s hrdiny Pelíšků. Vyděšená Uzlinka volá: „Tati, tati, jsou tady Rusové…“ Donutil vytržený ze spánku: „Co, co… tak jim řekni, že hned přijdeme, ať počkají.“ Podívá se na hodinky a prohodí k Polívkovi: „To je vůl, ten Boris, co?“ Babička Zázvorková: „Kluci, vy pitomci, pusťte si rádio…“

Ani já nemám osobní vzpomínky. Byl jsem 21. 8. 1968 sedmiměsíční kojenec. Vždy mi bylo líto, že v naší rodině nemáme srandovní historku o vpádu okupantů srovnatelnou s Pelíšky.

Nedávno jsem v otcově pozůstalosti našel pohlednici psanou azbukou. Nějaký Boris napsal mému otci pozdrav z Prahy, který byl do Krnova doručený 21. 8. 1968. Strejda Boris z Prahy nechává pozdravovat Františka. Mě.

Z Pelíšků se nedozvíme, proč Donutil říká o Borisovi, že je vůl. Asi proto, že chodí brzy ráno na neohlášené návštěvy. Co si pomyslel můj otec, když 21. 8. 1968 našel ve schránce pozdrav z Prahy psaný azbukou? Co mu asi táhlo hlavou, když četl srdečný pozdrav pro Františka v kolébce? „To je vůl, ten Boris, co?“

Boris napsal pohlednici v neděli 19.8. 1968. Měl starou adresu, takže pozdrav z Prahy byl v Krnově doručený adresátovi až 21. 8. 1968.Zdroj: Deník/František Kuba

Táta jako horolezec a geolog měl v Sovětském svazu řadu přátel. Tehdy se nerozlišovalo, kdo je Rus a kdo Ukrajinec. Boris tu pohlednici určitě psal jako projev slušnosti a přátelství. Je to ale stejně srandovní představa, jak náš taťulda zírá na srdečné pozdravy azbukou od Borise z Prahy, zatímco rádio od rána hlásí, jak tam po ulicích jezdí sovětské tanky a ozývá se střelba okupantů.