Vždycky jsem se snažil řídit takovým, dá se říct, samurajským kodexem, takže jsem se dosti viděl ve zvycích a životě obyvatel daleké Asie. Spojení člověk a dravec pochází odněkud z Persie, a to mě zlákalo i k jiným činnostem. Věnoval jsem se bojovým uměním, lukostřelbě, boji s katanou, šest let jsem nacvičoval karate v oddíle v Přerově.

Zajímám se samozřejmě o čajové obřady, pěstování bonsají, prostě jdu v souladu s východní filosofií. Nejstarší bonsají, kterou pěstuji, je třicet let starý modřín. Věnoval jsem se i horolezectví, tento stromeček jsem si vydoloval v horské rozsedlině, a mám bonsai dodnes. Pěstuji ji v duchu japonských pravidel a stylu Strom ve větru vlající. Styl bonsají musí vždy odpovídat realitě v přírodě.

Spousta těchto východních záležitostí je využitelná pro běžné žití. Hlavně se jedná o to, že se člověk dostává do úzkého kontaktu s přírodou, všechno z přírody čerpá. To já pro život potřebuji. Pěstuji zde ve stanici i ovce unikátního plemene valašky černé. Je to velmi původní plemeno, kdysi jsem je dovezl ze záchranného chovu z Pribiliny ze Slovenska.

Ovce jsou dobře odolné přírodním podmínkám, dobře snáší výkyvy počasí i zdejší zimu. Osobně se mi líbí i esteticky. Po domluvě s námi si mohou například školní výpravy přijet k nám do Stránského valašku černou i dravce z naší stanice osobně prohlédnout.