Kdo zasedl k televizi, aby jako já sledoval volbu prezidenta, určitě netušil, čeho budeme svědky. Pokud se nemýlím, k volbě presidenta mělo dojít kolem 14. hodiny. Dopolední program probíhal celkem normálně, ale to, co následovalo odpoledne, znechutilo většinu naší veřejnosti. Pokud si pamatuji, mělo se to nazývat rozprava, já bych to ale nazvala handrkování.

Člověk dovede pochopit, že příznivci svého kandidáta ve svých projevech vychvalují a neodpustí si připomínky na adresu protikandidáta. Pokud se v projevech nevyskytují vulgarity, bylo by vše v pořádku. Pokud si ale poslanci a senátoři debatují několik hodin před očima veřejnosti o tom, zda volit tajně či veřejně, to už tedy v pořádku není. Přitom jsme se dověděli, že předcházelo noční dojednávání, na kterém se, jak vidět, nic nedojednalo. Taková jednání jsou k ničemu.

Trochu mi to připomnělo nedávnou situaci v našem městě, když naši zastupitelé nebyli schopni se na ničem dohodnout. Jenže to postihne jen naše město, kdežto rozhodnutí nejvyšších představitelů se týká nás všech. V nechutném dohadování v pátek odpoledne vytahovali jednotliví řečníci ten či onen článek jednacího řádu a každý si jej vykládal po svém. Pamatuji si, že tehdy někdo vyzýval k nějakému logickému řešení, ale k tomu stále nedocházelo.

K večeru jsem se na to už nedokázala dívat, televizi jsem zapnula až kolem 20. hodiny. Situace byla tak vypjatá a plná emocí, že člověk připouští, že v jednotlivém případě by se mohlo stát, že někdoi i zkolabuje. Ale myslím si, že těchto zdravotních indispozic bylo nečekaně více – ale to ať si každý z dotyčných srovná se svým svědomím. Jenže jejich volba či „nevolba“ byla často rozhodující.

Pan Telička, kterého si mimochodem velmi vážím – kladl za vinu panu Vlčkovi, který schůzi řídil, že nezvládl vedení schůze. Já si ale myslím, že mu není co závidět, na něco takového, čeho jsme byli u obrazovek svědky, je třeba mít skutečně pevné nervy. Ještě k taktice humanistů. Přiznávám, že jsem jí vždy nerozuměla. Někdy jako by volili metodu chytré horákyně, jindy zase rychle taktiku měnili.

Jako většina našich občanů jsem se domnívala, že volba prezidenta by měla být důstojná. Naši vrcholní představitelé nám předvedli něco naprosto opačného. Možná, že jim to občané při příštích volbách „spočítají“. Předpokládám, že ještě stoupne počet těch, kteří budou politikou znechuceni tak, že ani volit nepůjdou. Pokud jde o vlastní volbu prezidenta, chtěla bych věřit, že příště budou volit všichni občané. Je pravdou, že já už se toho nemusím dožít.

Eva Lapčíková