Sotva zapršelo, už byly lesy plné houbařů a nemocnice dokonce hlásily otravy muchomůrkou…
Přestože regály máme plné čerstvých žampionů a hlív, žádné nákupní centrum nenahradí brouzdání lesem. Je to vzrušující, když se trénované houbařské oči snaží identifikovat kloboučky maskované v trávě a jehličí.
Úspěšní houbaři se pak fotí s plnými košíky, aby se pochlubili trofejním úlovkem. Pro nás Čechy jsou zkrátka „houby“ synonymem smaženice. Takové zjednodušení je ale k houbám poněkud neuctivé. Houby už na planetě Zemi existují přes dvě miliardy let, ale člověk sotva 200 tisíc let. Houby měly mnohem víc času vypilovat různé zajímavé strategie, takže se od nich máme hodně co učit.
Vývojově mají houby blíž k člověku než k rostlinám. My ani houby totiž neumíme zpracovat sluneční energii fotosyntézou, takže jsme závislí na zelených rostlinách. Houby situaci vyřešily tak, že se z nich stali dobře organizovaní překupníci živin propojení sítí. Prostřednictvím "internetu" nazývaného Wood Wide Web mají houby pod palcem celý lesní ekosystém.
Klobouček a třeň, které jíme, jsou jen pohlavní orgány houby. Skutečná houba jsou kilometry neviditelných vzájemně propojených vláken, kterým se říká mycelium. Myceliová síť houbám umožňuje přenos informací a kšeftování s živinami.
Díky myceliu houby rozhodují, která konkrétní rostlinka nebo strom v okolí dostanou extra porci živin a kterým naopak potlačí růst. Biologové, ekologové, mykologové i lesníci se snaží rozluštit jazyk, kterým se houby dorozumívají. Dokonce i mnohé stromy už porozuměly informacím z houbového internetu, a zapojily se do komunikace.
Fenomén Wood Wide Web je výzva lidstvu a současně důkaz jak málo toho víme o inteligenci a komunikaci, které v přírodě fungovaly dávno před příchodem prvního člověka. Mnohé houby si vyrábí antibiotika, protože bojují proti stejným nákazám bakteriemi jako my lidé. Snad se jednou dokážeme zeptat hub napřímo, co si myslí o nás houbařích.
