Jezdci v černých oblecích s bílými košilemi usedají na koně, v čele jejich průvodu jede Kreuzvater, neboli Křížový otec. S muzikanty, kteří jdou za nimi, rajtaři objedou kostel a vydají se přes pole do vesnice, aby tam zvěstovali zmrtvýchstání Ježíše Krista. Prastarý zvyk, který je zaznamenán už po Bitvě na Bílé hoře, se stále udržuje každou velikonoční neděli v Lukavci u Fulneku.

Kluci v krojích nebo jen tak v riflích, ve Spálově a na Odersku třeba s muzikou, jinde bez muziky, obcházejí s pletenými tatary stavení. Podle zažitého dlouholetého zvyku někde holky jen vyšlehají tatarem po zadnici a po nohách, jinde přidají pár šlehnutí jalovcem, někde děvčata a ženy polejí vodou a přidají třeba pár kapek voňavky. Za odměnu dostanou stužku, vajíčko, sladkosti, kořalku nebo třeba peníze. Ať už je to cokoliv, šmigrust o velikonočním pondělí je vždy veselá záležitost.

Nic z toho, co je výše napsáno, se loni oficiálně neudálo a nebude se zřejmě smět dít ani letos. Vládní nařízení v souvislosti s výskytem nákazy covid-19 zatím nic takového neumožňují. Omezení s drobnými výjimkami trvají už rok a nejeden člověk by určitě rád někoho po zadnici vypráskal. Třeba členy vlády za jejich častá nesystémová či chaotická rozhodnutí.