Jsem člověk, co moc často na výstavy nechodí. Přece jen jsem ale v minulém týdnu na jednu zabloudil. A musím říct, že mě to příjemně překvapilo. Byla to výstava Renaty Charouskové v krnovském MIKSu. Převážně tam jsou abstrakce, pod kterými si člověk může s trochou fantazie představit cokoli. Působilo to na mě uklidňujícím dojmem.
Co mě v Krnově opravdu naopak štve jsou některé úseky cest, které jsou delší dobu poničené a stále se s tím nic nedělá. Například když jedete od nádraží směrem na Mikulášskou ulici, musíte vjet skoro do protisměru, abyste se vyhli několika hlubokým dírám.
Pokud na ně zapomenete a vjedete do nich, jste na dobré cestě přijít o kolo. I když vím, že tam díry jsou, kolikrát se mi stalo, že jsem na to zapomněl a vjel do nich. Okamžitě mi stoupne adrenalin od nuly ke stovce. Přitom by stačilo tam plácnout trochu asfaltu a bylo by po problému.
