Názor pro zachování hřiště a laviček

Na začátku října 2010 mne velmi nemile překvapila pozvánka z Odboru školství, kultury a sportu města Krnova na společné jednání ve věci stížnosti obyvatel bytového komplexu Jesenická 3, 5, 7 a 11 s požadavkem odstranění fotbalových branek kovové konstrukce na přilehlém dvoře. Bydlím v této lokalitě již deset let a o stížnosti občanů zaslané na výše jmenovaný odbor jsem se vlastně dozvěděla až touto cestou. Musím říct, že mě nenechalo klidnou to, že někdo píše svůj názor vlastně i za mne a já o tom ani nevím.

Nehledě na to, že s odstraněním branek ze dvora nesouhlasím. Bohužel jsem se ale nemohla dostavit na již stanovený termín k tomuto veřejnému jednání a vyjádřit svůj nesouhlas (6.10.2010 v 16.00 hodin), a tak jsem se rozhodla navštívit osobně výše uvedený odbor. Při čtení pozvánky jsem si vzpomněla na den, kdy byly původní kovové, hřmotné a volně postavené branky odstraněny, které zde byly již několik let předtím a objevily se nové, menší, krásně natřené a hlavně napevno zabetonované do země.

Tehdy jsem v duchu velmi děkovala tomu, kdo se o tuto skutečnost postaral, a zajistil tak venku hrajícím dětem větší bezpečnost. Nejen jako pedagoga s dvacetiletou praxí, ale i jako matku dvou dětí mne tato skutečnost potěšila, neboť již nebudu trnout, zda se neupevněné branky na někoho pohybujícího se poblíž nepřevrhnou a zda jej přinejmenším buď zmrzačí či dokonce usmrtí. Šokovalo mne, že někteří lidé chtějí právě tyto nově nainstalované branky odstranit a zamezit tak nadobro v této lokalitě hraní fotbalu.

Zároveň tak dětem odstranit jednu z mála aktivit v této lokalitě k využití jejich volného času. Svým souhlasem odstranit branky, popřípadě lavičky, si převážná většina podepsaných občanů zřejmě myslela, že svým podpisem vyřeší závažnější problém nežli jen hraní fotbalu na dvoře. Celý problém ohledně fotbalových branek totiž spočívá úplně někde jinde.

Během letních prázdnin se dvě skupinky mládeže scházely na lavičkách na dvoře umístěných od sebe asi sto metrů. ( Bohužel jsou na celém dvoře pouhé dvě lavičky. Uvítala bych zde i více laviček, např. u pískoviště pro maminky s malými dětmi.) Tato omladina zde trávila veškerý svůj volný čas a jak už to tak v jejich věku bývá, byly hluční, obzvláště tehdy, pokud zde setrvávali i v pozdních večerních hodinách. Přes den několik jedinců pokuřovalo a občas po odchodu celé skupinky na dvoře zůstal nepořádek.

Na jejich obranu konstatuji, že bude slyšet každého, kdo se bude v pozdních hodinách bavit nahlas, neboť je blok jednotlivých domů situován do tvaru písmene U a vše se velmi rozléhá. Rušení nočního klidu ve městě však má řešit městská policie, takže se tímto způsobem tento problém mohl řešit. K hluku při hře fotbalu mohu podotknout, že branky jsou stejně hlučné jako u branek předchozích a naopak kvituji, že jsou upevněny v zemi napevno a jsou rozhodně bezpečnější než branky předešlé.

Na Odboru školství, kultury a sportu města Krnova, kam jsem šla z důvodu nevyhovujícího stanoveného termínu na pozvánce osobně vyjádřit svůj nesouhlas s odstraněním těchto branek, jsem se dozvěděla, že se situace rezonování branek bude řešit výměnou zadní strany branky za bezhlučnou textilní síť. Tím se sníží hlučnost při hře fotbalu. Myslím, že toto řešení je jednoduché a dostačující. K problému kouření některých neplnoletých mohu jen podotknout, že je to problém dlouhodobý a celé společnosti.

Řešení kouření mládeže přes přestupkovou komisi je spíše trest pro dotyčného, který na tento problém poukáže, takže se problém vlastně neřeší. Je to smutné, ale holá pravda. Problém s kouřením dětí je hlavně záležitostí rodičů těchto dětí, bohužel v některých případech je funkce rodiny nedostačující či nefungující. Také některým rodičům že jejich potomek kouří nevadí, neboť ve většině případů oni sami jsou aktivní kuřáci. Děti se chovají podle vzoru nás dospělých, svých rodičů a podmínky jsme jim zase vytvořili my dospělí.

Vážnější je spíše problém s nepořádkem, který někdy po sobě náctiletí zanechali, bohužel v tom jsme selhali hlavně my dospělí. Poukazování na fakt, že se na dvoře schází mládež, která zde nemá trvalé bydliště mi připadá velmi úsměvné a hlavně nesmyslné. Takže já se nebudu moci pohybovat po městě v místech, kde nemám trvalé bydliště? Nemůžu nikoho navštívit, či se jen tak projít? Poukazování na to, že děti ničí majetek svoji hrou fotbalu mne zaráží. V blízkém okolí jsem zatím nezaregistrovala újmu na majetku díky hraní fotbalu na dvoře, ale samozřejmě souhlasím s majiteli bytů, kteří mají tuto zkušenost, že svoji situaci chtějí řešit.

Určitě bych to řešila s místní policií. Ovšem řešit to zákazem hry fotbalu asi nebude úplně to, co by problém vyřešilo. Problém s mládeží nevyřešíme tím, že odstraníme dětem fotbalové branky, lavičky a nejlepší bude, když nám sem nikdo nebude chodit a my budeme mít klid. Dáme branky, lavičky a vše, co by mohly děti využít k zábavě jinam a ať si to „užije“ někdo jiný kousek dál. Náš problém to nebude. Začíná mi to připomínat nerudovský fejeton o slamníku Kam s ním? Stejně jako s mládeží v našem městě, na našem dvoře. Co s nimi? Kam s nimi? Pošleme je kousek dál a my máme klid. Buďme také více tolerantnější k našim dětem.

Dejme jim více možností k plnohodnotnému vyžití volného času. Ne všechny děti mají zájem o organizovanou zábavu v zájmových kroužcích při školách, klubech atd., nemají stejné možnosti navštěvovat některé placené aktivity, mnohdy nemalými finančními obnosy. Proč jim nedáme možnost aktivně trávit volný čas hraním na hřištích, dvorech. I to jejich scházení a povídání je pro ně velmi důležité. Kde se mají ve větším počtu scházet? V hospodách jako dospělí? Jedna lavička a široko daleko nic jim sice moc nevyhovuje, ale je to stále lepší varianta nežli někde po sklepech či na jiných méně viditelných místech. V době, kdy tzv. každý obrací korunu, je škoda zrušit dětem fotbalové branky, které jistě stály naše město určité peníze.

Martina Kopecká


Názor pro odstarnění hřiště a laviček

Vážená redakce, chtěla bych reagovat na článek „Hřiště a lavičky chtějí někteří sousedé zrušit“. V dané lokalitě žiji asi 10 let a zmiňovaný problém se mne také osobně dotýká.

Je pravdou, že hřiště již zde stojí dlouho. Bylo bezvadné, když na něm mohly hrát fotbal děti, dokonce občas i se svými rodiči. I já osobně jsem zastáncem toho, aby veřejná prostranství sloužila k využití volného času. Určitě je lepší podpořit to, že mladí lidé sportují, než řešit následně různé negativní sociálně-patologické jevy související s nevyužitím volného času dětí a mládeže.

Domnívám se, že situace, která v letošním roce nastala v „našem dvoře“, je ale o něčem jiném, než o větší toleranci k mladým lidem, jak je zmiňováno v uvedeném článku. Dovolím si vyjmenovat několik faktů. V létě byly branky opraveny. Původní provazové výplety, které se často trhaly, byly nahrazeny silně rezonující drátěnou výpletí. Branky byly napevno ukotveny do země.

Nevím, nakolik obnova branek přispěla k tomu, že se během srpna začalo každý večer scházet na lavičkách a v prostoru kolem hřiště minimálně 30 mladých lidí. Maximálně jich bylo asi 60. Tato setkávání provázel velký hluk, každodenní nepořádek kolem laviček v podobě obalů od čokolád, chipsů, plastových lahví, kelímků, nedopalků, slupek od kukuřice apod., a posléze i ničení fotbalové branky. Při společném setkání občanů se zástupci odboru školství bylo zmiňováno také házení tenisovým míčkem po nově zateplené fasádě domu, využívání prostoru mezi domy jako WC, záměrné hození fotbalového míče do okna, vulgarita mladých lidí při žádostech občanů o klid.

Sama jsem matkou dvou malých dětí, a bylo velice těžké je uspávat při neustálém hluku, záplavě sprostých slov a hudbě z mobilních telefonů. Osobně jsem slušně žádala skupinku mladých lidí o to, aby při scházení nedělali takový hluk a nepořádek. Když to nepomáhalo, obrátila jsem se v srpnu telefonicky na městskou policii. Bylo mi sděleno, že je to problematické, neboť jde o veřejné prostranství a hluk je způsobován před 22 hodinou, ale že do dané lokality někoho pošlou.

Doufala jsem, že problémy se setkáváním mladých lidí se zlepší po začátku školního roku. Vzhledem k tomu, že ke změně nedošlo a situace se každodenně opakovala i během dalšího měsíce, obrátila jsem se na odbor správy majetku města s žádostí o řešení situace kolem lavičky, která je v dezolátním stavu a nikdo z občanů ji nevyužívá. Buď přidáním odpadkového koše, či jejím zrušením. Kontaktovala jsem rovněž nízkoprahový klub pro děti a mládež, který ve městě bezplatně funguje, a mohl by nabídnout mladým lidem prostor pro setkávání.

Odborem správy majetku města a následně pozvánkou, jsem byla informována o připravovaném jednání občanů s odborem školství, kterého jsem se zúčastnila. Na tomto setkání se měli možnost vyjádřit také někteří mladí lidé, užívající hřiště. I oni připustili, že jim projevy, jako házení míče do okna, pískot a nepořádek vadí, ale že některé své vrstevníky neovlivní. Naopak chápu jejich důvody, proč nechtějí využívat jiná hřiště, která nejsou umístěna v tak těsné blízkosti obytných domů.

Jak jsem uvedla v úvodu, osobně podporuji využití veřejného prostranství pro aktivní trávení volného času. V tomto případě jsem se však sama přiklonila k zrušení hřiště, neboť se domnívám, že nad pozitivy, které toto hřiště přinášelo, bohužel v současnosti převážila negativa. Vzhledem k tomu, že ostatní prostředky jako osobní rozhovor s mladými lidmi a kontaktování městské policie se jevily jako neúčinné, přiklonila jsem se, ač nerada, rovněž k tomuto radikálnímu řešení.

Závěrem nechci opomenout fakt, že nyní se situace částečně zlepšila díky odhlučnění branek, pružnější reakci městské policie a nastávajícímu chladu. Nedalo mi však nereagovat na článek, ve kterém se hovoří o větší toleranci, neboť se domnívám, že i ta musí mít své hranice.

Katrin Surovková

Chci reagovat na názor a reakci paní Surovkové na můj článek,

který byl uveřejněn na webových stránkách Deníku dne 23. 11. 2010, která se pozastavuje nad hranicí tolerance k dnešní mládeži, ke které jsem sama v článku vybízela. Souhlasím s tím, že nelze určitou hranici tolerance překračovat a v žádném případě omlouvat vulgární a nevhodné chování mládeže. Stále mám však pocit, že celý problém je úplně někde jinde, než-li v existenci fotbalových branek na dvoře. Stále se dotýkáme úplně jiného a závažnějšího problému, který pouhý jednotlivec sám nevyřeší.

Sama pisatelka uvedla, že neví, nakolik právě obnova fotbalových branek přispěla k tomu, že se během srpna začali každý den scházet na lavičkách a v prostoru kolem hřiště skupinky náctiletých, ale i přesto z jejího postoje vyplývá, že právě zrušením nejen branek, ale celého hřiště se vyřeší či odstraní nevhodné chování některých bezohledných mladíků či slečen a staví se pro jejich zrušení.

Fotbalové branky však za chování bezohledné omladiny opravdu nemohou a podotýkám, že byly instalovány již před začátkem letních prázdnin. Proto bych vinu na tyto nebohé branky neházela a po slíbené výměně zadních stran branek za bezhlučnou síť bych je „netrestala“ a zachovala na původním místě. Petice, se kterou jsem nesouhlasila, se týkala odstranění fotbalových branek kovové konstrukce a dokonce o zrušení hřiště v ní nebyla žádná zmínka.

Ve svém příspěvku jsem vyslovila svůj nesouhlas s odstraněním branek a hlavně jsem nastínila a poukázala na skutečný problém, který je za celou peticí skrytý. Vyzvala jsem také k větší toleranci nás všech k dnešní mládeži a k zamyšlení, zda mají naše děti skutečný prostor k plnohodnotnému využití volného času.

Proč raději neuvést skutečný důvod své nespokojenosti a stížnosti? Proč rovnou neřešit jak a čím účinně trestat nevhodné chování nezletilé mládeže? Proč nepoukazovat na bohužel nedostačující pravomoc městské policie rázněji zakročit? Proč nepoukázat na nedostatečné vyhlášky či zákony, kterými bychom mohli jedince překračující meze slušného chování potrestat? A proč hned radikálně žádat o rušení branek či dokonce hřiště?

Martina Kopecká