Roman Janoušek, kdysi jeden z nejvlivnějších podnikatelů v Praze, byl definitivně zproštěn obvinění. Nekradl a nepodváděl v případě laboratoře Chambon. Soudu trvalo deset let, než na to přišel. Janoušek byl popotahován, vyslýchán, byly mu zabaveny velké peníze. Však taky žádá jako odškodnění 155 milionů korun. A stát mu přiznal podle všeho jen stovky tisíc.

Luboš Palata
Ukrajina v EU není problém, je to o další Polsko víc

Janoušek, Janoušek… počkejte, není to TEN Janoušek? Ale ano. Podle toho, co víme, žádný velký sympaťák. Vydělával prý zejména na známostech s politiky, pro které uměl ledacos zařídit. Pavel Bém, který byl v letech 2002 až 2010 posledním opravdu mocným primátorem Prahy, bez něj raději ani nedýchal. Však je policisté pro jistotu odposlouchávali. Jak to často bývá, odposlechy „náhodou“ unikly a lid si mohl přečíst z kontextu vytržené citáty obou mužů a dělat si z nich šprťouchlata.

I kdyby to byly fámy, Roman Janoušek v těžké opilosti boural, srazil řidičku druhého auta a z místa činu ujel. Právem byl odsouzen na čtyři a půl roku do vězení. Neustále žádal o přerušení trestu kvůli zdravotnímu stavu. Jenže fotografové ho zachytili, jak v jedné z přestávek lyžuje. A takového chasníka by měl stát, který teď skrblí každou korunu, odškodňovat?

Kateřina Perknerová
Budíček pro vládu

Jistěže ano. Nespravedlivé stíhání, i když neskončí nespravedlivým rozsudkem, je asi největší újma, kterou může demokratický stát, dodržující lidská práva, jednotlivci způsobit. Ať už chybou policistů, soudnictví nebo dokonce ze zlého úmyslu je člověk připraven o kus života, o radost z něj, o nervy a slušnou pověst. A je jedno, že ji možná před tím také neměl valnou.

Do toho ale státu nic není. Poškodil člověka a má ho odškodnit. Ne ho nutit, aby se s ním znovu soudil, platil právníky a ztrácel čas.