Ve čtvrtek zase pro změnu karlovarští záchranáři vyjížděli na vrch Vladař zachraňovat nejslavnějšího českého žokeje Josefa Váňu, kterého také kůň shodil ze sedla. Váňa, který se pyšní osmi vítězstvími ve Velké pardubické, je důkazem, že nejen začátečník, ale i mistr tesař se poměrně často utne.

Váňova zlomenina stehenní kosti totiž zdaleka není první frakturou, kterou utrpěl při pádu z koně.

Tyto dvě události mě přiměly podívat se jinýma očima na projekt Hipostezky v Moravskoslezském kraji, který hodlá náš region změnit v centrum koňské turistiky. Před rokem byl tento záměr představen v Bruntále, a dnes už na stránkách krajského úřadu naleznete mapu s navrženými okruhy a koňskými stezkami, které budou vyznačeny v brožurách i v terénu podobně jako cyklostezky nebo turistické trasy.

Ještě nedávno se mi hipostezky jevily jako bezvadný nápad, ale události tohoto týdne ve mě zasely vážné pochybnosti.

Jaký je z právního hlediska rozdíl mezi oficiální hipostezkou a běžnou lesní cestou? Jaká na ní platí pravidla přednosti, když se například potká traktor naložený těžkými kládami s peletonem nezkušených jezdců turistů? Jakou nese zodpovědnost za úrazy lidí a koní majitel pozemku, který dal souhlas se zřízením hipostezky?

Všichni víme, že nevyzpytatelné jsou nejen zvířata, ale také verdikty českých soudů. Vzpomínáte, jak rozdílně interpretují přednost lyžařů na sjezdovkách nebo zodpovědnost za úrazy při hokeji?

Romantici říkají, že nejkrásnější výhled na svět je z koňského hřbetu nebo že sport je zdraví prospěšný. Většinou změní názor až při pohledu na svět přes kapačky a monokly na očích.