Sněhovému zpravodajství se nevyhne žádné médium, Deník samozřejmě nevyjímaje. To, co ale v posledních dnech předvádí televizní zpravodajci, je už na pováženou, nebo spíš na zápis do knihy rekordů. Schválně jsem zkoušel přepínat mezi jedničkou a Primou, kdo z nich vydrží sněhové téma rozpitvávat a natahovat déle. A byl to do poslední minuty napínavý a vyrovnaný souboj.

Během dvaceti minut hlavních zpráv jsem se dozvěděl, že chumelí na horách i v nížinách, na dálnicích i na vesnicích, v Německu i v Polsku, sníh se uklízí na letištích i na chodnících, posypová sůl v mrazech nepomáhá, chladem trpí bezdomovci i zvířátka, zpravodajové hlásili v živých vstupech snad ze všech krajů, že opravdu sněží i u nich, meteorologové prorokovali, že sníh nějakou dobu poleží, ale pak určitě roztaje, policisté kárali řidiče, co vyjeli na letních pneumatikách, silničáři byli střídavě chváleni a proklínáni, starostové se obávali, že jim nevystačí peníze na zimní údržbu, kamioňáci lamentovali, že trčí v kopci už dvě hodiny, odtahovka lovila auta z příkop, sanitky zachraňovaly podchlazené opilce, pojišťovny očekávaly, že budou platit za zlomeniny na náledí víc než loni, vlekaři a hoteliéři na horách si mnuli ruce, děti stavěly sněhuláky, a tak dále pořád dokola.

Když se konečně po dvaceti minutách sněžení na obrazovce ukázaly povodně ve Venezuele a prezident Hugo Chávez promluvil o vodě v jiném než tuhém skupenství, zhluboka jsem si oddechl. Je to opravdu tak významná událost, že v zimě sněží? Když se chci něco dozvědět o aktuálním počasí, není lepší se podívat z okna než na televizi?