Takové občerstvení, jaké mají cestující na osoblažském nádraží, by mohli jinde všichni závidět. Pne se zde vinná réva a kdo má chuť, může si utrhnout a osvěžit se. A zadarmo, což v dnešní době je snad slovo, které se nepoužívá hned tak často.

Život na Osoblažsku není lehký, ale pro turisty a cestovatele to je země zaslíbená. S nadsázkou by se dala přirovnat k Zakarpatské Ukrajině, která za první republiky byla součástí tehdejšího Československa. Nádherná příroda, málo obydlený kraj, práce není mnoho.

Trochu se zde zastavil čas, ale zato je to kraj, který skýtá mnohé objevy či pozoruhodnosti. A tak po Osoblažsku putují lidé, kteří zde mapují staré ovocné sady, návštěvníci z města žasnou nad suchým záchodem na nádraží, turisté se kochají krajinou a vší tou tamní krásou a cestující ozobávají bobule vína. Snad si svůj půvab zachová nadále, aby bylo stále co objevovat.