Když vyhrají, vynáším v superlativech ten velký triumf do nebes. A i kdyby naši hráli jak saláti a dostali zasloužený klepec, namísto objektivního konstatování, že taková parta budižkničemů si nic jiného než prohru nezaslouží, se jim snažím zlepšit pohřební náladu nadneseným tvrzením, že stejně rozhodčí byl proti nám zaujatý a nebýt indispozice útočníka, určitě bychom vyhráli, a příště jim to určitě zas nandáme.
Když vyšel na našem webu článek o tom, že v případě divadla a Smetanových sadů má Krnov smůlu, protože prohrál v souboji o dotace, v komentářích se hned objevily názory jako:
„V normálně fungující firmě, by za takovéto pochybení padaly hlavy. Uvidíme, kolik zaměstnanců Města dostane padáka. Je vidět, že i více jak 20 let po revoluci tam sedí pořád stejní šašci. Jsou to opravdu amatéři. Pokud dnes někdo zastává ve veřejné správě pozici vedoucího oddělení rozvoje a projektů EU a dva pro město klíčové projekty nevyjdou, je to prostě diletantismus. Jak se takový amatér mohl dostat na tuto pozici?“
Možná s tím diletantismem nebo amaterismem mají diskutující čtenáři pravdu, ale není zrovna toto ten případ, kdy se k našim zlatým hochům obrátila Fortuna zády a my je musíme podržet, i když zaslouženě prohrávají? Vždyť v tom boji o dotace kopou za nás za všechny!
A příště to konkurenčním projektům určitě zas natřou. A Evropě to osladíme! Krnóóóv! Do tohóó! Není vždycky posvícení, a příště to našim určitě zas vyjde.
