Statistiky ukázaly, že se Bruntálsko stále drží na druhé příčce v nezaměstnanosti. Je všeobecně známo, že si jako člověk evidovaný na úřadu práce můžete zažádat o libovolný rekvalifikační kurz nebo se zapsat do speciálních projektů, které by měly pomoci při hledání nového zaměstnání.
Ideje jsou bez pochyb pěkné. Ovšem otázkou je, jak to funguje v praxi. Sama mám ještě v živé paměti období, kdy jsem na pracáku byla zaevidována i já. Protože jsem ukončila podnikání, podpora v nezaměstnanosti byla více jak směšná. Na druhou stranu zaplať pánbůh za ty dary.
Protože jsem ani za měsíc pobytu na pracovním úřadě nesehnala žádné zaměstnání, rozhodla jsem se zažádat si o rekvalifikaci, která mi rozšíří vzdělání, což jsem mimo jiné doporučila i své nezaměstnané kamarádce. Zprostředkovatelka mi řekla, že by u mě neměl být problém s doporučením, protože kurz navazuje na mé středoškolské vzdělání.
Navíc jsem si sehnala firmy, jež by mě po absolvování kurzu okamžitě přijaly na hlavní pracovní poměr. Vše šlo jako po másle. Ani paní, která měla na starosti rekvalifikace, neviděla žádný problém ve schválení kurzu. Byla jsem nadšená a čekala jsem na vyrozumění. Uplynulo pár měsíců a nic. Obrátila jsem se tedy na úřednici s dotazem, co se děje.
Ta mi odpověděla, že peníze na rekvalifikace jsou vyčerpány, tudíž se má žádost zamítá. Když jsem argumentovala tím, že jsem si žádala před půl rokem, jak je tedy možné, že se na mě nedostalo, nebylo mi odpovězeno. Když jsem se dověděla o kamarádce, které kurz schválili, přesto po jeho absolvování načerpané znalosti nikdy nevyužila, mrzelo mě to.
Nevím, kde se stala chyba. Jestli jsem měla prostě smůlu nebo jsem doplatila na výměnu úřednic. V každém případě idejím o kurzech a pomocných programech jsem přestala věřit. Myšlenka je jistě dobrá. Víc než na myšlence ale záleží na tom, na jakého úředníka narazíte.
