Občas se mě někdo zeptá, jak jsem se stal novinářem, a pak se tváří překvapeně, když prozradím, že původní profesí jsem čistič kanalizací. Pracoval jsem u Severomoravských vodovodů a kanalizací v kanálnické partě, která vyjížděla po celém okrese včetně Zlatých Hor k ucpaným kanálům.
Byl to radostný pocit, když jsme do ucpané trubky šoupli krtka, natlakovaná voda z cisterny rozbila špunt z cihel a hadrů a pak se kanálem radostně řítily kubíky osbobozených fekálií. Štastní obyvatelé okolních domů nám dojatě děkovali. A co všechno jsem se v kanálech naučil! Nevěřili byste, kolik je tam napadaných mincí, a jak rychle v nich dokážou vyžrat díru agresivní chemikálie vylévané do záchodů a sifonů.
Byly to krásné časy. Fasovaná solvina a indulona, příplatky a týden dovolené navíc za infekční prostředí. Cítil jsem se svobodný jak Václav Havel v pivovaru nebo Jiří Dienstbier v kotelně, když jsem po krk v kanále zdravil bývalé profesory a spolužáky z gymnázia. Když jsem včera šel kolem Hypernovy, měl jsem obrovskopu chuť zase si jednou opravit kanál a ukázat dnešním dětem, že žádná práce není podřadná, když si vsugerujete, že vás baví.
