Styl výtvarnice Renaty Charouskové je charakteristický svou barevností a abstraktním vyjádřením. Nejčastějším tématem obrazů jsou různé formy energie. Platí to i pro nejnovější díla, která jsou navíc plná symbolů. Jsou k vidění spolu se staršími pracemi na aktuální olomoucké výstavě v galerii vily Primavesi, kterou autorka slavnostně zahájila 6. května.

Vaše nová díla mají úplně jiný nádech než ty z předešlých let. Co vás tak ovlivnilo, že jste změnila styl své tvorby?

Byly to symboly, které mě fascinují už řadu let. Lidstvo je používá od nepaměti k tomu, aby předalo informace budoucím generacím.

Ten, kdo sleduje vaši tvorbu ví, že máte největší zálibu v olejomalbě. Na výstavě, kterou jste zahájila 6. května v Olomouci jsou ale k vidění i jiné techniky. Máme to považovat za jakousi obrodu ve vašem světě fantazie a umu?

Olejové barvy jsou mi blízké díky své barevné rozmanitosti. Nikdy jsem se ale nebránila jiným výtvarným technikám. Často se věnuji také grafice, pastelu nebo tužce. Co je pro mou tvorbu ale opravdovou novinkou je práce se sklem. Vždy mě fascinovala jeho průzračnost a barevnost, ale nikdy jsem neměla tu možnost s ním pracovat. To se mi poštěstilo až nyní díky skláři Petru Staškovi.

Práce se sklem je ale naprosto odlišná od malování štětcem, nedělalo vám problém svůj styl přizpůsobit jiné technologii?

Je pravda, že práce se sklem je tak trochu mravenčí práce. Například při tak zvanémfushingu, což je zjednodušeně řečeno spékání skleněné drtě do skleněné desky, se mi mírně klepala ruka.

close zoom_in

Malíř Vladimír Halla s autorkou výstavy Renatou Charouskovou.Foto: Danuše Vanotová, Fotostudio Vanot

Na výsledku to ale není absolutně poznat.

Je pravda, že jsem se po pár minutách zklidnila a pak už to šlo dobře. Při práci jsem si ale připadala jako mnich, který v tibetském chrámu vysypává z písku mandalu.

Nedokážu si představit, jak jste dosáhla přesných tvarů u znaků, které se na skleněných tabulích v hojném počtu vyskytují. Existuje na to nějaký fígl?

K přesnosti jsem si pomohla šablonami, vyřezanými z tvrdého papíru. Ty se přiloží ke skleněné desce a až poté se zapráší barevným skleněným pískem. Zbytek plochy se vysype pomocí sítek a proryje špachtičkami. Nakonec se dá vše vypálit do speciální pece.

Další zajímavostí, která bude na výstavě až do 10. června k vidění je kombinovaná technika na papíře. Co vás inspirovalo?

Tento cyklus osmi obrazů se nazývá Záznamy všedních dnů. Každý obraz znázorňuje den v týdnu.

Dny v týdnu od pondělí do neděle? A co ten osmý obraz?

To jen den D. Cyklus vznikl na základě jedné myšlenky, která se promítla v samotné kombinované technice. Základ obrazů je vždy stejný, tak jako jednotlivé opakující se dny v týdnu. Na obrazech je tento stereotyp znázorněn linorytem. Na každém obrázku je pak rozvedena jiná část tisku, což má znázornit originalitu každého dne.

Jak se vám chystala výstava v tak zajímavém prostoru jako je vila Primavesi, ležící v srdci Olomouce?

Vila je opředena bohatou historií, která je úzce spjata s řadou významných umělců, zejména s Gustavem Klimtem. Ten byl blízkým přítelem rodiny Primavesiů a podílel se také na výzdobě interiéru vily. Jeho styl – vídeňská secese – je velmi inspirativní. Bylo tedy pro mě ctí zde vystavit svou tvorbu.

MARKÉTA CHAROUSKOVÁ