Pochází z Chomutova a jak přiznává, občas v minulosti zalitoval, že se na severozápad Čech po skončení kariéry nevrátil. „Ale už je to dobrý, už jsem si zvykl,“ říká muž atletické postavy, který do Bohumína přišel po absolvování základní vojenské služby v Českém Krumlově. To bylo v roce 1975 a do Bohumína se stěhoval coby juniorský reprezentant. Za rok už závodil za místní ŽDB Bohumín v kategorii dospělých.

„Bohumínský oddíl byl jeden z nejlepších široko daleko, dva roky po sobě jsme vyhráli extraligu. Konkurovat nám mohl pouze Uničov a snad Baník Ostrava, tedy bavíme se o Moravě,“ vzpomíná.

Tak jako na Karvinsku doly, v Bohumíně v těch dobách mohutně podporovaly sport místní železárny – nejen cyklisty, ale také třeba vzpěrače nebo fotbalisty.

Závodník, trenér a manažer

Po skončení kariéry v roce 1986 začal tehdy 32letý Ladislav Novák trénovat v Bohumíně. Po roce 1989 ale podpora sportu ze strany železáren opadala, tak po nějaké době spolu s Josefem Kozumplíkem, také bývalým cyklistou, založili ve Zlíně profesionální stáj JOKO. „Stáhli jsme tam nějaké kluky z Bohumína, nějaké Poláky a Bělorusy. Toto fungovalo asi 10 let,“ říká.

Josef Kozumplík se mezitím stal velkopodnikatelem s výrobou jízdních, ovšem jeho firma na počátku tisíciletí zkrachovala. Ladislav Novák měl tehdy za sebou kariéru závodníka, trenéra i manažera. Bývalým kolegům-cyklistům pak tři roky pomáhal na severní Moravě organizovat etapy tehdy stále věhlasného Závodu míru.

Tvrdý život reprezentanta

Je jasné, že během svých aktivních reprezentačních let nebýval moc doma. A díky cyklistice viděl i před rokem 1989 kus světa. „V západní Evropě jsme závodili běžně. Ale byli jsme třeba i v Kolumbii, v severní Africe, na Kubě nebo v Kanadě,“ vyjmenovává.

Vzpomíná také na to, jak reprezentanti trénovali na Závod míru. „Začali jsme před Vánocemi. Pak nám pustili na 14 dnů na Vánoce domů. Po Novém roce jsme nabírali fyzičku v Tatrách, v lednu se jelo do Krkonoš na běžky. Pak na tři týdny do Řecka, poté soustředění v Chorvatsku, závody v Maroku a na Kubě. Po návratu na den domů a hned zase do Itálie, druhá skupina do Francie. To byl duben. Pak jsme v Brně absolvovali lékařské vyšetření, testy, pak kontrolní závod před Závodem míru a 9. května se šlo na start. Závod míru, to bylo zhruba 2000 kilometrů v trojúhelníku Praha - Berlín – Varšava. To se každý rok točilo,“ připomíná.

Kariéru ukončil v roce 1986, ale Závod míru, který se tehdy po dubnovém výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu jel z propagandistických důvodů i v Kyjevě, on už neabsolvoval. „Asi jsem měl v tomto štěstí. Měl jsme už tehdy rodinu v Itálii, takže jsem od nich měl informace, co se stalo a jak ten radioaktivní mrak postupoval Evropou,“ vzpomíná Novák.

Všechno je vítězství

Zeptám-li se na jeho vítězství a medaile, přiznává, že třeba ze Závodu míru medaili nemá. „Cyklistika je týmový sport. Tým pracuje pro hvězdu, kterou byl za mých časů třeba Michal Klasa. Na toho jsme pracovali. Ale samozřejmě jsem i vyhrával, většinou menší závody na Slovensku nebo třeba Závod vítězství v Plzni. A měl jsem i nějaké medaile za vítězství v etapách nebo v družstvech,“ připomíná Novák.

Ale proč o medailích mluví v minulém čase? „Protože jsem je rozdal. Nejsem sběratel medailí. Stejně tak jsem věnoval kamarádům do Muzea Závodu míru, které je v terezínské pevnosti, spoustu plaket, diplomů, pohárů anebo propagačních předmětů, které jsme tehdy jako závodníci dostávali,“ vypráví bývalý reprezentant.

Důchod? Zahrada, kolo, turistika

Už několik let si užívá důchodu, ale jak říká, nenudí se. Dost práce má kolem domu, sekání trávy a běžnou údržbu. Ale i na kole si vyjede. „Beru to jako kardiotrénink, jen tak na zatížení organismu. A aby mi chutnalo pivo,“ usmívá se a upije z půllitru, který má před sebou při našem rozhovoru v šunychelské restauraci Zlatý jelen.

Kromě šlapání do pedálu, občas šlape také po horách. Obvykle, když přijedou kamarádi, s nimiž před lety jezdíval. „To si vyšlápneme třeba na Lysou. Přespíme na chatě, prostě turistika,“ říká Ladislav Novák.

Než odpoví na otázku: „Co mu cyklistika dala?“ chvilku se zamyslí. „Spoustu zážitků, spoustu kamarádů a do života zarputilost. Když jsem něco chtěl, tak jsem si to dokázal prosadit i v civilním životě. Na toto je myslím sport dobrý,“ říká bývalý cyklistický reprezentant.