Kliknutím zvětšíte„Pro pana krále, co děláte?“ Otázkám vyjevených návštěv, které v obýváku Františka Höfera nevěřícně zírají na šestimetrovou polici plnou namačkaných pohárů, už se jejich vítěz nediví. A vždy ochotně a rád stočí diskuzi ke své – i synově! – celoživotní vášni.
František Höfer, zakladatel a předseda letecko-modelářského klubu v Dolní Lhotě, měl tu výhodu, že jeho koníčku fandila i jeho nebožka žena. Bez patřičného zázemí totiž podle něj tuto zálibu nelze mít.
„Je to šíleně finančně náročné. Jeden model stojí až šedesát tisíc korun, k tomu aparatura. Není to jako mít doma koně, ale stádo hřebců! Na druhé straně, kdybych to nechtěl dělat, tak to nedělám. Času to však zabere habaděj,“ říká muž, který má o víkendový program a dvě odpoledne v týdnu permanentně postaráno. A mnohdy nejen to. Když nesoutěží ani netrénuje, opravuje poškozené modely dalším nadšencům po republice.
V Dolní Lhotě a okolí je dnes zhruba čtrnáct nadšenců organizovaných v Höferově klubu a pod Svazem modelářů České republiky. Dokonce není nouze ani o mladou krev! Jen zájem však podle Höfera k udržení vášně nestačí. „Kromě lepení letadýlek musíte mít i úspěchy. Když je nemáte, přestane vás to bavit,“ říká.
Stále „blbne“ na zahradě
Když hovoří o letadýlkách, má na mysli větroně s rozpětím nejčastěji dva, maximálně až čtyři metry! Těm propadl. Maličké modely jsou podle něj spíše pro zábavu, které i v třiaosmdesáti dokáže propadnout a užít si dětskou radost.
„Když nemám co dělat, vezmu si malé házedýlko a jen tak poblbnu. A jak vidím v obchodě nějaké letadýlko za stovku, o kterém tvrdí, že je nerozbitné, tak si ho pochopitelně koupím,“ směje se pan František, který už jako malý v rukou neustále držel špejle, z mouky si vyráběl lepilo a mamince brával nitě.
Po osmdesátce o sobě tvrdí, že už konečně ví, proč to dělá. Pocit, kdy na 150metrové šňůře s navijákem vyvede do vzduchu dvou nebo čtyřmetrového obra, deset minut s nim létá a pak s ním přesně přistane na bod, je podle něj pro běžného smrtelníka bez téže vášně nepopsatelný. Raději ani nepočítá, kolik do své vášně už nainvestoval, takhle si o tom zakázal přemýšlet. Nebo kolikrát se ve vzduchu srazil a padesát tisíc letělo z okna. Naopak rád vzpomíná, jak mu do pohárů manželka sázela kytky.
„Normálně do těch větších nasypala hlínu a šup tam s kytkou!“ směje se. „Časem jsem to zlikvidoval. Abych chodil a kapal vodu do pohárů, na to mě neužije,“ říká muž, který naopak pilně dbá na to, aby průběžně získával nové a nové.
Přistával do fotbalové branky
Jako naposledy o prvním říjnovém víkendu, kdy přinesl hned dva. Celkem jich podle svých slov vyhrál zhruba 360, k tomu několik desítek medailí tam, kde se poháry neudílí. Ročně se zúčastní dvaceti až pětadvaceti soutěží od jara do podzimu. Hodnota pohárů, z nichž na soutěžích s kamarády popíjí šampaňské, je pro něj však neměnná. „Jinak bych to v třiaosmdesáti nedělal,“ říká upřímně.
Je natolik skromný, že úspěchy (stejně jako fakt, že je stále mezinárodním rozhodčím) z něj doslova musíte páčit. Cení si kupříkladu třetího místa na mistrovství Evropy, triumfu na mistrovství Slovenska nebo opakovaně prvního místa v průběžném žebříčku mezi českými modeláři.
Mezi těmi evropskými, kde jich je asi 460, je pak v kategorii větroňů ze všech vůbec nejstarší soutěžící. Největší radost by měl z toho, kdyby nová generace získala v obci pořádné tréninkové plochy – sám nyní s kamarády využívá 150 metrů dlouhou plochu ve Zbyslavicích, svými rozměry by podle něj ale v krajních případech stačilo i fotbalové hřiště. Na něm ostatně ještě za minulého režimu přistával.
Ve Vítkovicích, kde dnes hrává Baník, se dokonce s letouny při vystoupení Svazarmu trefoval do branky. A před tamním kulturním domem zase přistával na parkovišti mezi auty. „Létání je zkrátka zábava,“ zasnívá se František Höfer.
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
