Často si lidé pletou porodní asistentku s dulou. Náplň jejich práce se však v mnohém liší. „Neposkytujeme zdravotnické služby, nejsme zdravotnice. Duly jsou odbornice na psychickou a fyzickou podporu ženy v těhotenství, u porodu a v šestinedělí. Kdežto porodní asistentky ženu fyzicky vyšetřují, mají vystudovanou vysokou školu v oboru, jsou to odbornice na porod, za který nesou plnou zodpovědnost. Dula nezasahuje do jejich kompetencí, ale spolupracuje s nimi,“ vysvětluje Simona.

„V roce 2010 jsem doprovázela u porodu svou kamarádku. Byl to velký zážitek. Vše se definitivně změnilo o čtyři roky později s narozením mého syna Matyáška. Pocit změnit svůj život ale ve mně zrál již několik let,“ říká. Pracovala jako managerka, žila v zahraničí. „Měla jsem skvělou práci, nicméně jsem i tak tušila, že to chci jinak. Život mi postupně ukazoval zcela jinou stránku. Když se narodil Matyáš s velmi těžkou vadou srdce, vše do sebe zapadlo,“ vypráví.

Nová životní situace byla pro Simonu posledním impulzem. „Získala jsem novou sílu, pohled na svět, zrození a výchovu dětí. Založila jsem si webové stránky zrozenisdulou.cz a profesí duly si tak plním sen. Přirozený porod a zdravé těhotenství mě naplňuje. Mým posláním je pomoci každé mamince, která mě jako dulu vyhledá. Doprovázím je do porodnic po celém kraji. Je krásné být přítomna u okamžiku zrození. Sama vím, jak důležité je, aby se rodící žena cítila v bezpečí, věděla, na koho se obrátit, a aby byl porod krásným a nezapomenutelným zážitkem. Mám dvě děti a s každým porodem jsem byla bohatší a silnější,“ tvrdí.

Česká asociace dul patří k nejstarším organizacím svého druhu v Evropě. Zajišťuje vzdělávání dul a vytváří vhodné podmínky pro jejich činnost. „Abyste se stala dulou, je třeba studovat. Studium trvá rok, poté je třeba splnit požadovanou praxi a vše zakončit certifikační zkouškou. Samotné studium se liší od klasických škol, probíhá v kruhu žen, kde panuje přátelská atmosféra. Každá z přítomných žen byla pro mě inspirací a velkou učitelkou,“ říká Simona.

Dula neposkytuje podporu pouze maminkám, ale i tatínkům. „Nejen ženy, ale také jejich partner občas potřebuje pomoc, i pro něj je porod velkou zkouškou. Je třeba zmínit, že ne všichni muži chtějí u porodu být, tak by to mělo i zůstat. Naopak ti, kteří chtějí být své ženě po boku jsou většinou skvělí. Stačí jim lehce ukázat, jak ženě pomoci, nejen psychicky, ale i fyzicky. A být první, kdo přivítá své miminko na svět, je přece jeden z nejkrásnějších zážitků,“ usmívá se.

Každý den musí být v připravena, kdyby některá z klientek začala rodit dříve. „Dva týdny před plánovaným termínem držím 24hodinovou pohotovost. Téměř všude jezdím s porodní taškou a spím s telefonem u polštáře. Probdělé noci jsou velmi časté. Naše domácnost je řízena podle porodů i dovolenou takto plánujeme,“ směje se a zdůrazňuje, že při takové práci je důležitá psychohygiena. „Musím se držet v kondici i fyzicky. Chodím pravidelně běhat, cvičím, praktikuji jógu, miluji hory a turistiku,“ dodává.

Přístup zdravotníků k dulám je různý. „Troufám si říct, že na severní Moravě se k nám chovají skvěle. Zdravotnický personál nás bere jako členky týmu. Navzájem si pomáháme. Tato doba, která je bohužel poznamenána covidovou pandemií, je velkým důkazem rozdílu přístupu k dulám. Na severní Moravě duly stále a plně doprovázejí ženy k porodům, v ostatních regionech tomu tak bohužel není. Česká asociace dul letos slaví dvacetileté výročí a já musím s politováním konstatovat, že nás doba pandemie vrátila o dekádu zpět. Je mi to velmi líto, především kvůli ženám, které by měly mít plné právo vybrat si, jak bude jejich porod vypadat. Jsem vděčná, že nemocnice v našem kraji to tak cítí a plní přání žen. Děkuji jim za nás jako duly, ale i všechny budoucí maminky,“ uzavírá Simona.