Svíčkař shání staré friťáky

Den Země v Krnově byl letos deštivý a sychravý. Teplý parafín v ruce je způsob, jak se na náměstí zahřát. Miloš Gajda parafín rozpouští a barví ve fritovacím hrnci. „Mám velkou spotřebu friťáků. Jsou dělané na olej a já jim tím voskem dávám dost zabrat. Zrovna mi odešly další dva. Není snadné pořídit si další."

Zdroj: Deník / František Kuba

"Teď už se vyrábí jen ty ekologické a smartové, což je pro nás svíčkaře špatně. My potřebujeme jen ty klasické. Kdybyste náhodou někde narazili na starý friťák, bude mi potěšením se ho ujmout, protože se opravdu těžko shání. Může být hranatý i válcový, to je jedno,“ popsal úskalí své profese svíčkař Miloš Gajda, který se zabývá voskem už 13 let.

Zdroj: Deník / František Kuba

 Jak se člověk stane svíčkařem? „Shodou okolností známí dělali svíčky, se kterými v devadesátkách prožili velký boom, ale pak už nějak přestaly jít na odbyt. Tak mi nabídli formy a know-how. Základní věci mě naučili, ale spoustu jsem toho vymyslel sám."

Zdroj: Deník / František Kuba

"Například odjakživa se svíčky dělaly na plechu, ale já jsem to zkusil i na okně. Díky tomu vím, že ze skla se dá parafin lépe sloupnout než z plechu,“ popsal Gajda svou cestu ke svíčkám.

Zdroj: Deník / František Kuba

Živí se truhlařinou, takže jarmarky a svíčky má jen jako sezonní doplněk. Staré friťáky se občas objeví v bazaru, ale kde svíčkaři shání ostatní suroviny? „Včelí vosk už je tak drahý, že svíčky z něj jsou neprodejné. V Kolíně mají speciální svíčkařskou prodejnu. Mají normální parafíny i ten hnusný palmový, knoty, barvy, formy i oleje do lamp."

Zdroj: Deník / František Kuba

"Já používám dva typy knotů. Ten německý není špatný, ale úplně nejlepší co znám je ten z Odetky Vrbno pod Pradědem. Takže svíčkami vlastně propaguji i zdejší regionální výrobce,“ prozradil svíčkař. Jeho stánek nese certifikát Asociace regionálních značek, protože drátované výrobky smí užívat ochrannou známku Jeseníky originální produkt.

Zdroj: Deník / František Kuba