Petr Beck přežil Terezín, Osvětim i pochod smrti

V roce 1940 se stěhovali do Prostějova. „Rožnov byl lázeňským městem a v lázních nesměli bydlet žádní Židé,“ vysvětlil Petr Beck. V Prostějově se vyučil elektrikářem, než byla v roce 1942 rodina vyhnána do terezínského ghetta.

„V Terezíně měli elektrikáři řekl bych výjimečné postavení. Německý správce pevnosti se s českým zástupcem spolu dobře snášeli. Od nich jsme žádné ponižování nepociťovali,“ pokračoval Petr Beck.

Zdroj: Deník / Dalibor Otáhal

Do koncentračního tábora Osvětim jeli 28. října 1944 vůbec posledním transportem, který byl z Terezína vypraven. „Běžně a prakticky denně se stávalo, že večer přišlo z práce o dvacet i třicet lidí méně, jelikož je zabili. To se nám elektrikářům nestalo ani jednomu,“ vzpomínal Petr Beck.

Zdroj: Deník / Martin Divíšek

Když se mu podařilo utéct z pochodu smrti, hladového a vyčerpaného chlapce se ujala Rudá armáda. Vstoupil do jejích řad, ale do první frontové linie nešel. Působil ve vyčišťovací linii a později i pro sověty pracoval jako elektrikář. Rusky se naučil od vězňů v Osvětimi. Osvětim po válce Petr Beck navštívil ještě dvakrát.

Zdroj: Deník / Dalibor Otáhal

Jedenkrát s manželkou a tatínkem, a po roce 1989 s dcerou a zetěm. „Už bych tam nikdy nejel. Není to pochopitelně příjemný pocit, procházet se po místech, kde člověk přišel o polovinu rodiny. Kdo říká, že žádný plyn ani pece na zabíjení lidí nebyly, to je u mě hlupák. Toho mohu za jeho názory jen a jen politovat,“ uzavřel vyprávění o svém životním osudu Petr Beck.

Zdroj: Deník / Dalibor Otáhal