Příběh Filipa Fňukala se začal psát na zimáku v Krnově, kde poprvé přičichl k puku a hokejce. „Hokej jsem hrál od nějakých svých čtyř let, tehdy mě taťka přivedl na zimák a učil mě takové ty první krůčky,“ začíná bývalý hokejista s povídáním. „V Krnově jsem hrával nějaké menší turnaje, ale registrovaný jsem byl poprvé až v Opavě. Tam jsem odehrál své první sezony,“ vzpomíná Fňukal.

V Opavě už od svého příchodu patřil k hokejistům, kteří vyčnívali. Kariéra byla rozjetá nadějně. „Dalo by se říci, že jsem do páté, šesté třídy patřil k tomu nejlepšímu, co jsme měli. Nechci se nijak vytahovat, ale v té době jsem vyhrával tabulky kanadského bodování, býval jsem nejlepším střelcem,“ usmívá se sympatický chlapík, který v té době chodil do hokejové třídy na Základní škole Edvarda Beneše v Opavě. „Pak šla ale má výkonnost dolů. Přišla nějaká zranění a prakticky rok jsem skoro nehrál, tehdy mi bylo nějakých třináct. Když jsem se pak vrátil, už jsem byl spíše podprůměrný. Dalo by se říci, že má kariéra tehdy začala trochu uvadat,“ přiznává šestadvacetiletý sympaťák.

Z opavského Slezanu následně zamířil Filip Fňukal do Krnova, kde nějakou dobu nastupoval za místní klub. Dokonce si zahrál v dresu Strojosvitu i krajskou ligu. „Po konci na základce jsem šel na krnovský gympl, odehrál jsem jeden rok za krnovský dorost. Tehdy jsme byli spojení s Horním Benešovem, abychom byli lépe schopní poskládat tým,“ přemítá. „V Krnově byla tehdy navíc první liga juniorů, takže jsem si vyzkoušel nějaké zápasy i tam. To tehdy nebylo úplně běžné. Potom jsem se ještě na rok vrátil do Opavy, ale urval jsem si rameno, zlomil jsem si nějaké kůstky. Měl jsem následně dlouhou pauzu. V posledním roce střední školy jsem hrál za áčko Krnova, pak ale má hokejová kariéra skončila,“ vysvětluje borec, který za Krnov podle dostupných údajů odehrál sedm utkání, ve kterých vstřelil jednu branku.

Přednost před hokejem tehdy dostala vysoká škola, kterou Fňukal úspěšně vystudoval. „Tehdy už jsem se dostal k florbalu, který jsem před hokejem začal upřednostňovat. Líbilo se mi to prostředí. Byl to sport, který se rozvíjel, jako hokejista jsem v něm vyčníval a patřil jsem v něm zase k těm lepším. Hned jsem dostal příležitost stát se trenérem nebo rozhodčím. Celkově mě to celkem rychle vtáhlo,“ vrací se Fňukal ke svým florbalovým začátkům.

V dnešní době Filip Fňukal působí jako sportovní manažer krnovské Orcy, do toho se navíc florbalu stále aktivně věnuje. „Ve svém třetím roce jsem se stal hlavním trenérem starších žáků. Pak jsem se spolu se Štěpánem Lhoťanem stal trenérem starších žáků výběru moravskoslezského kraje,“ přemítá. Postup byl celkem rychlý. „K pozici sportovního manažera jsem se dostal v prvním roce na první škole. Začal jsem dělat jakéhosi sekretáře klubu, pak se ty věci na sebe postupně nabalovaly. Když jsem dokončil školu, tak jsem řešil, co dál. Byla možnost odejít za prací, nebo zůstat s tím, že bych funkci v Orce dělal na plný úvazek. Nakonec jsme se s Tomášem Hradilem domluvili. Od té doby se snažíme klub malými krůčky posouvat dál,“ vykládá.

Jaké jsou vlastně osobní ambice Filipa Fňukala v rámci florbalového prostředí? „Těžko se mi na to odpovídá,“ usměje se. „Orca je takové mé dítě, které momentálně nejsem schopen opustit. Někdy v budoucnu by mě ale asi lákalo vést nějaký větší klub, v Krnově totiž narážíme na nějaké limity. Dovedu si ale představit, že bych byl prezidentem českého florbalu a celý ho řídil. Je to takový můj malý sen,“ uzavírá Filip Fňukal povídání.