Objekt byl už v minulosti ve vlastnictví manželčiny rodiny a dříve to bylo poměrně velké hospodářství. Sestává ze tří budov. Majitelé nemovitostí se rozhodli, že postupně rozpadající se domy zachrání. A muž k tomu přistoupil netradičně, začal největší, původně čistě hospodářskou budovou a vyšel mu z toho téměř hrad. Stavení je postaveno ze dvou třetin z kamene a z třetiny z pálené cihly.

Dříve tam byly stáje, seník a další provozní místnosti, které jsou u hospodářství nepostradatelné. Všude byla opadaná omítka, střecha byla rozbitá a pomyslný poslední hřebíček zatnul orkán Kyrill.

Boule na zdi vytvoří zajímavý reliéf
Kutil srovnal křivé stěny levně a rychle. Zvolil techniku, kterou zvládne každý

„Nejprve jsme zalepili střechu, aby do stavení neteklo. Byla tam půda jen nad částí podlahové plochy a větší část stropů se propadla. Dům byl skutečně v hororovém stavu a nebyl udržovaný od doby, kdy ho postavili, což bylo na přelomu 19. a 20, století. Dohromady ho držely snad jen metr tlusté stěny. Byla to zkrátka skořápka zralá na demolici,“ vzpomíná.

Manželé se ale po strategické poradě rozhodli, že stavbu zachrání. „Demolice by byla dražší, než dát hospodářství dohromady. Dům má totiž 25 metrů na délku a 8 metrů na šířku. Jen si spočítejte tu masu zdiva,“ říká.

Jak vznikl nápad na „hrad" 

„Když jsem se jednou dloubal v původní venkovní čedičové dlažbě, našel jsem v ní zapadlý stříbrňák z roku 1610. Tak jsem si řekl, že to zkusíme stylizovat do té doby. Navíc mám rád historii a od malička jsem chtěl mít hrad, bunkr nebo něco podobného,“ vysvětluje nápad vytvořit historizující objekt.

Řada lidí by hádala, že rekonstrukce stála mnoho času, nervů i peněz. Majitel to ale vidí jinak.

„Kromě opravy střechy a instalování nosných trámů jsem interiéry a exteriéry dělal sám, popřípadě s jedním kamarádem. Místo současného balkonu byl původně ve zdi jen otvor s torzem dřevěných dvířek, kudy se pomocí vrátku ukládalo seno. Okna, pokud tam vůbec nějaká byla, držela pohromadě jen pomocí uschlých larev červotočů,“ přiblížil majitel pro Deník.

Rekonstrukce stavení.Rekonstrukce staveníZdroj: Deník/Denis Drahoš

„Pod střechou jsem vytvořil navíc jedno bytové patro, v budoucnosti možná obytné. Balkonové zábradlí mi vyrobila firma podle mého návrhu. Ve stejném stylu máme ještě nainstalované zábradlí na nedaleké terase, takže to spolu koresponduje,“ uvádí.

Místo jako stvořené pro večírky

Chtěli mít vše z přírodních materiálů, a tak jsou vnitřní prostory vyvedeny ve dřevě. Na nosné prvky, podlahy a stropy použili smrk. „Nejsem holt žádný Rothschild, abych do toho mohl dávat luxusní materiály,“ říká s nadsázkou.

Budova disponuje obrovskou obytnou plochou, která zároveň slouží jak pro ubytování, tak i jako zázemí pro hosty.

„Hostů v sezóně máme mnoho. Přátelíme se totiž s řadou lidí, a tak na našem ‚hradě‘ několikrát ročně pořádáme velkolepé společenské večírky,“ usmívá se tajemně a dodává: „Když začíná být tma, tak rozsvítím ledkové nasvícení celé dlouhé strany domu a ten pak září jako taková renesanční vesnická hvězdička.“


Nahrává se anketa ...

Netradiční fasáda sklízí obdiv

Netradičně pojatá fasáda vede podle něj některé lidi k domněnce, že se jedná o historický objekt.

„Nejsou to sgrafita. Nechal jsem si od památkářů vytisknout všechny existující vzory, které měli k mání. A zkrátka jsem si vybral ten, který byl pro mě realizovatelný a proporce jednotlivých obdélníků odpovídaly proporcím budovy. Dá se to udělat poměrně rychle a nestojí to mnoho. Nechal jsem si namíchat kvalitní barvy, aby to nějakou dobu vydrželo. A prostě jsem si to namaloval,“ vysvětluje.

Kuchyň po renovaci
Dcera připravila mamince překvapení. Kuchyň jako nová ji vyšla na pakatel

Nikdo mu prý nevěří, že celou fasádu nahazoval a maloval jen s pojízdným lešením o půdorysu 1,5 x 1,5 m.

„Pomocníkem mi byla propiska, vodováha o délce 1 metru, jedno prkno s vyznačenou roztečí jednotlivých vodorovných a svislých čar a 4,5 kilometru papírové lepicí pásky. A samozřejmě manželka a jedno dítě,“ doplnil .

Rychlá, zdařilá a účelná rekonstrukce

Rekonstrukce podle něj šla docela rychle. „Na stavbě jsem trávil pouze víkendy. Jinak jsem chodil normálně do práce. Fasádu jsem vymaloval za měsíc a půl. Okna jsou sice nová plastová, ale špalety mají půlkulatý tvar. Když vezmu i střechu, což jsou ve finále střechy dvě, tak mě celá rekonstrukce exteriéru a interiéru vyšla na zhruba 600 tisíc,“ vypočítává náklady stavebník i stavitel v jedné osobě.

Fasáda v nočním osvětlení.Fasáda v nočním osvětleníZdroj: Deník/Denis Drahoš

Z místních to prý nikdo nečekal.

„Je to malá vesnice v Českém středohoří. Se sousedem jsme začali naše domy opravovat – on v selském tradičním stylu, a další usedlíci se postupně přidávají. Snažíme se prostředí zkulturnit a jsem rád, že naši vesnici dáváme dohromady. Začíná být docela hezká,“ konstatuje majitel nemovitosti, kterou nejde jen tak přehlédnout. Na dalších objektech hospodářství se nyní pracuje a snad za rok bude všechno zrekonstruované.

Lidé si jezdí objekt i fotit

„Někteří lidé dokonce říkali, že se podle Mukowburgu, jak jsme naše stavení pojmenovali, orientují, když jdou na procházku. Docela se to rozneslo po okolí a lidé si naše panství dokonce jezdí fotografovat. A představte si, že už někdo v Litvínově udělal kopii mého designu na starém stavení. To je nejlepší ohodnocení mé práce,“ uvádí.

Nakonec z díla vznikla úžasná lampa
Měly to být hodiny pro manželku. Vznikla však jedinečná lampa ze včelí plástve

„Pamatuji si na zábavnou historku, kdy si památkářky obhlížely naše stavení. Velmi je zajímalo. A protože sídlíme na návsi, tak se při kontrole rekonstrukce blízkého památkově chráněného kostela chtěly podívat i k nám dovnitř. To jsme ale nechtěli z důvodu špatných zkušeností, a tak zůstaly stát před vraty,“ směje se hrdý majitel nemovitosti.