„Lidé se během covidu hodně báli a uzavřeli se před světem. Odřekli mi nějaké zakázky, takže jsem ze dne na den prakticky neměl, co bych mohl dělat,“ vzpomíná kovář Libor Slaběňák ze Suché Lozi ve Zlínském kraji.

A protože mu konečně vznikl čas na totální úklid, začal tehdy vyklízet dílnu. Za léta práce se mu nakupily neuvěřitelné hromady zbytků.

Originální kamenný krb postavila Margarita Schejbalová se svou dcerou a synem. Maso připravené na roštu chutná všem.
Žena postavila krb, jaký jste ještě neviděli. A bonus? Pomohl jí od bolesti zad

„Vždy jsem si říkal, že až přijde čas, tak je vyvezu. Všechny jsem naházel do vozíku a jel jsem do sběrných surovin. Byly ale zavřené, takže jsem je zase se vší slávou přivezl zpátky do dílny,“ řekl.

Top dárek? Obouvák 

Libor Slaběňák trpí závažným onemocnění, které se projevuje bolestmi pohybového aparátu a srůstáním obratlů. Bojuje s tím ale statečně. Zúčastnil se dokonce i klinické studie, při níž na dobrovolnících testují účinnost a bezpečnost nových léků.

„Musel jsem tedy změnit zaměstnání, ale na kancelář jsem se necítil. Vymyslel jsem tedy, jak bych mohl využít svou dílnu a zůstat u svého oblíbeného černého řemesla. Nechtěl jsem s tím skončit. A tak se už čtvrtým rokem živím vyráběním dekorací,“ vysvětluje šikovný kovář.

Elektrické autíčko postavil Jan Kukla z překližky, odpadkového koše, koleček z kočárku a nefunkční vrtačky.
Za pětistovku muž vyrobit vnoučatům elektrické auto. Ze dřeva a odpadkového koše

„Těší mě, když mají lidé radost z mých výtvorů. Úplně nejčastěji kupují rychlé dárky. Když třeba zapomenou, že jdou večer na oslavu, tak u mně mají vždycky otevřené dveře. Nakonec berou skoro vždy obouvák na boty. Je to dárek pro všechny věkové kategorie i pohlaví. Někdo ho používá na boty, jiný jako výchovný prostředek, další zase na mouchy na okně. Je to top dárek, kterým se dá zavděčit každému,“ směje se Libor Slaběňák.

Libor Slaběňák se už čtvrtým rokem živím vyráběním dekorací.Libor Slaběňák se už čtvrtým rokem živím vyráběním dekorací.Zdroj: Se svolením Libora Slaběňáka

Cestu mu ukázala socha Naděje

Jeho zatím nejznámějším uměleckým dílem je socha s názvem Naděje.

„Jednou jsem někde na internetu viděl podobnou sochu anglického umělce. Od té doby jsem chtěl něco takového vytvořit. Vizí bylo poskládat šrot, aby to dýchalo,“ říká Libor Slaběňák a dodává: „Když jsem ji začal skládat, dávala mi naději, že by se snad mohla prodat i v době, kdy u mě lidi přestali nakupovat. Z tohoto pocitu také dostala své jméno.“

Od té doby už jich udělal asi třicet pět. Metrová socha podle něj váží 50 kilogramů a dvoumetrová bude mít asi okolo 140 kilogramů.


Nahrává se anketa ...

Tvorbou dekorací se dá uživit

„Přiznám se, že úplně první silueta byla podle mé manželky. Nestála jako model a nikdy jsem ji neměřil, ale ty tvary jsem, myslím, na sochu přenesl docela dobře. Letos to jsou čtyři roky, kdy dělám jenom umělecké věci. Zjistil jsem, že se dá dekoracemi docela dobře uživit a navíc mě to nesmírně baví. Nestrádáme,“ usmívá se Libor Slaběňák.

Ořechové špalky, které jsou dominantou posezení získal Karel šťastnou náhodou.
Tak tohle je originální posezení. Kutil využil řetězy a ořech určený na spálení

„Odřezky už ale nemám, musím si je vyrábět. Teď právě dělám dvoumetrovou sochu. Na tvorbu potřebuju mít vhodnou chvilku a správné duševní nastavení. Čas jsem při tom nikdy příliš nepočítal. Když to člověk takhle skládá, potřebuje mít trošku odstup, aby viděl, jak se socha vyvíjí. Když o tom přemýšlím, myslím, že minimálně týden po 12 hodinách denně by to mohlo vzít. Moc to nehrotím, práci si rozvrhnu do 14 dní, tvořím zhruba 4 nebo 5 hodin denně,“ uzavírá své vyprávění nadaný kovář.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každého.Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová