V kovošrotu našel Jan Ranik z Podbořan u Žatce tenkostěnné vodovodních trubky. Materiál se mu zalíbil natolik, že ho odkoupil a pro svou maminku postavil na zahradě zalévacího strašáka. Je to jednoduché a zvládne to podle něj bez problémů každý kutil. „Můj otec byl kutil a vždy něco vytvářel. S nadsázkou říkával, že dělá nesmysly. Byl to slušný a vážený člověk. Nedávno bohužel zemřel, tak jsem se rozhodl, že mu to udělám na truc. A tak jsem strašáka postavil k mámě na zahradu,“ říká o původu své ideje zalévacího strašáka Jan Ranik.

Místo poliček strašák

Vodovodní trubky nakoupil Jan Ranik v kovošrotu. Původně prý byly určeny do pergoly na poličky. „Měl jsem v záměru je nařezat, ohnout a udělat z nich konzole neboli držáky poliček nebo věšáky. Z vodovodních trubek jdou udělat různé věci. Možná se to nezdá, ale je to kupodivu docela pěkné," tvrdí.

Nová sauna Lukáše Lexmaula z Drahanovic má i efektní podsvícení a teploměr s hodinami.
Zamilovaný pár si doma postavil finskou saunu. A výsledek? Podívejte se sami

Navíc je to finančně výhodné, protože trubky v kovošrotu stojí pár stovek. „Myslím, že jsem za všechny dal okolo 120 korun. Měli tam ještě závitovou hlavu, ta mě vyšla na 80 korun, nové se prodávají asi za 500 korun. Jediné, co jsem dokupoval, byla dvě kolínka. Z toho odpadu jsem pak udělal zalévacího strašáka,“ usmívá se kutil.

Strašák je přenosný

Strašáka má Jan Ranik napojeného na studnu přes čerpadlo, dá se ale také připojit i normálně na vodovodní řad.

Zalévací strašák z trubek.Zalévací strašák z trubek.Zdroj: Se svolením Jana Ranika

„Další výhodou je, že můžeme strašáka přenášet. Je na trubce, která se zapíchne do země, a díky tomu stojí. Když chci, mohu ho posunout a zalévat zase jiný kus zahrady. Stříká všude, dokonce i tam, kam nemá. Ale moje maminka si ho nainstaluje, kam zrovna potřebuje. Není těžký, vodovodní trubky jsou totiž tenkostěnné. Konstrukce váží pouze okolo jedenácti kilogramů,“ uvádí kutil.

Inspirací a asistentkou byla dcera

„Celá konstrukce má zhruba 160 centimetrů. Můžete ji udělat libovolně velkou. Záleží na tom, jestli máte dostatečný tlak vody. Chtěl jsem, aby strašák vypadal jako člověk. Díval jsem se na poměry nohou a rukou u dcery a přeměřoval si ji. Vychází to, že zhruba 50 procent jsou nohy od kyčlí dolů," popisuje tvůrčí proces Jan Ranik.

Sestrojit podobného zalévacího strašáka není vůbec žádný problém. Zvládne to podle Jana Ranika úplně každý. „Trubky si pouze nařežete na požadované rozměry, uděláte na nich závity a sešroubujete je dohromady. Myslím, že mi to zabralo zhruba dva dny, ale moc jsem nepospíchal. Dělali jsme to společně s dcerou, která mi asistovala. A tak to vlastně byla taková hra a zábava,“ vzpomíná.

„Stůl jsem frézoval do roviny, a pak brousil. Na tom člověk vydá nejvíce času. Kvalitní broušení takového stolu si vezme asi 40 až 50 hodin práce,“ vysvětluje Petr Kari
Ze starého dřeva a moderního epoxidu vyrobil muž stůl. Teď ho chtějí všichni

„Navrtal jsem strašákovi hlavu, takže voda stříká z ní. Kdyby někdo chtěl, mohlo by to stříkat z celého. Je jen na vás, kde trubky provrtáte. Voda může stříkat třeba z rukou a i klidně z pusy,“ směje se Jan Ranik. Běžný kutil k tomu nic moc nepotřebuje. Stačí vlastně pilka na železo a něco, čím vymodelujete soše hlavu.

Maminka přidala květiny

Teď strašák stojí u maminky Jana Ranika na zahradě. Dělal ho totiž přímo pro ni, aby tam nebyla sama.

„Když jsem jí ho představoval, tak mi říkala, co jsem to zase vyvedl. Ale teď je ráda. Vždy si ho pustí a má z něj legraci. Nikdy předtím jsem podobného kropícího strašáka neviděl. Byl to můj momentální nápad. Ale myslím si, že není možné, aby to někdo už neudělal přede mnou,“ říká šikovný kutil skromně. Jeho maminka si strašáka navíc ozdobila košíčkem s květinami, aby tam prý nestál jako trubka.


Nahrává se anketa ...

„Docela se mi to zalíbilo. Z trubek by se dalo udělat ledasco. Fantazii se meze nekladou. Je možné z nich udělat velké sochy, anebo netradiční skulptury. Když je natřete kovářskou černou barvou, tak to udělá hezkou strukturu. Dcera si usmyslela, že dvě bronzová kolínka musí zůstat původní. Líbilo se jí to tak, proto jsem s tím souhlasil,“ vysvětluje netradiční barevné pojetí Jan Ranik.