Výročí Josefa Kinzela, rodáka z Úvalna

Také v oblasti umění má Úvalno svého významného rodáka, jehož slávu ale spíš znají kunsthistorici než široká veřejnost.

V roce 1852 se zde narodil vynikající akademický malíř Josef Kinzel, člen takzvané Vídeňské školy. Od smrti Josef Kinzela právě uplynulo devadesát let. Kinzel byl absolventem Vídeňské akademie výtvarných umění. Nějaký čas pobýval a tvořil v Mnichově.

Kolem roku 1880 se vrátil zpět do Vídně. Zde se musel potýkat s handicapem, který je pro talentovaného malíře skutečný průšvih. Ochrnul na pravou ruku.

Kinzela to nezlomilo, a brzy se naučil malovat levou rukou. Na přelomu19. a 20. století byl již známou osobností ve světě rakouských malířů. Jeho jméno se řadilo k největším mistrům tohoto období. Byl uznávaný v oboru žánrové malby.

Maloval selské motivy, poetická zákoutí měst, krajiny i portréty. Tvořil převážně formou olejomalby na plátně, ale i na dřevě. V závěru jeho umělecky bohatého života je patrná inspirace dolnorakouskou vinařskou oblastí Wachau. Právě zde v městečku Weiskirchen Josef Kinzel tvořil v letech 1905 až 1919. Zemřel 4. srpna 1925 v rakouské vesnici Spitz an der Donau.

Malíře Josefa Kinzela (1852-1925) v jeho rodném Úvalně připomínají reprodukce jeho děl na Rychtě. Prožil v Úvalně mládí, ale jako umělec se proslavil hlavně v rámci Rakouska a Německa. foto: Ladislav Martikán

Malíř Josef Kinzel z Úvalna je dnes považován za jednoho z posledních zástupců žánrové malby. Mnohá z jeho děl najdeme 
v rakouských a německých galeriích a muzeích. Dva Kinzelovy originály jsou uloženy také v depozitáři Slezského zemského muzea v Opavě.

Ani rodné Úvalno na Josefa Kinzela nezapomnělo. V bývalé Rychtě je stálá expozice reprodukcí slavného rodáka. Snad i díky nim se jméno tohoto významného malíře zase dostalo do povědomí současných obyvatel Úvalna.

Rychta, která v minulosti sloužila také jako sýpka, se dnes stává místem výstav. „Reprodukce obrazů Josefa Kinzela se mi líbily, ale přiznám se, že ještě před několika lety jsem o tomto umělci z Úvalna nic nevěděla. Celá Rychta na mě dýchá historií a časy, jež jsou nenávratně pryč," uvedla jedna z návštěvnic Rychty ze 17. století.

Ladislav Martikán

Odkaz Karla Adámka v Bruntále

Karel Adámek (1933-1996) se kromě krajiny Jesenicka a Valašska věnoval také zátiším a portrétu. Takto zachytil svou tvář na autoportrétu. foto: DENÍK / Karel Janeček

Valašsko a Jeseníky tvořily ústřední motivy tvorby zesnulého malíře Karla Adámka. Umělec se narodil v roce 1933 na Valašsku. Po působení 
v jablůnkovské zbrojovce, na vsetínské pile, v ostravských dolech i ve vítkovických stavbách Adámek vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu 
v Uherském Hradišti pod vedením zasloužilého umělce Jana Blažka v ateliéru dekorativní a užité malby.

„V roce 1967 se přestěhoval do Bruntálu, kde nastoupil na místo výtvarníka v okresním domě osvěty. Mezi lety 1971 a 1972 vyučoval v lidové škole umění výtvarnou výchovu a krátce byl zaměstnán v oddělení propagace Jednoty Bruntál, a nakonec 
v okresním kulturním středisku," řekla historička umění bruntálského muzea Ľubica Mezerová. Při ztvárnění krajiny vycházel malíř ze vzájemného vnitřního souznění, ze svých pocitů a zážitků.

Další oblastí, v níž projevil mis-trovství ve vyjádření pocitů, jsou portréty. Tak jako u krajiny, maloval osoby, které znal, a měl k nim vztah. „Nejklidnější a nejvíce neutrální jsou Adámkova zátiší. Kromě jediného představují květiny," uvedla Ľubica Mezerová. Nejstarší díla představují hrnkové květiny, ale i kytice ve váze. Tohoto motivu se držel umělec i ve všech zátiších, která následně vytvořil.

Karel Adámek vydechl naposledy v prosinci roku 1996 v Bruntále.

Karel Janeček